20. dubna

Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. (Ž 119,52)

Kde jinde bychom mohli najít útěchu než v Boží spravedlnosti. Proto se obracíme do jeho Slova, proto zkoumáme jeho soudy a připomínáme si je. Jeho soudy nám ukazují jeho velikost a svatost, jeho svrchovanou vládu a spravedlnost, ale také jeho milosrdenství, které jde ruku v ruce s jeho soudy. Zraňuje i obvazuje, soudí i zachraňuje. Uprostřed všech svých soudů je plný milosti a slitování, jímá ho lítost nad každým hříšníkem, který činí pokání a obrací se k němu s prosbou o smilování. Takovou prosbu Bůh nikdy nenechá nevyslyšenou, ale jako dobrý pastýř spěchá, aby zatoulanou ovečku přinesl zpět do ovčince. Neváhal poslat svého jediného Syna, aby na jeho zástupné oběti prokázal svou lásku k nám.