27. února

Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb … (Gn 3,18–19)

Kvůli člověku je země prokletá a člověka teď čeká jenom dřina. Před pádem byl práce v zahradě Edenu radostí, pokojem, tvůrčí záležitostí a odpočinutím. Po pádu si práce stále zachovává mnoho ze svého požehnání, které jí Bůh určil, takže mimo jiné dává člověku smysl existence, ale už bude vždycky spojená s potem a námahou. Aby člověk mohl jíst, bude muset vždycky pracovat. Kdo pracovat nechce, nemá jíst (2Te 3,10). Když člověk jí, aniž by pracoval, ztrácí všechno požehnání, které s prací souvisí a také určité naplnění života, které v práci je. A skutečné naplnění smyslu práce přichází znovu až v Kristu, kdy se práce stává odpočinutím pro duši a po jeho druhém příchodu bude i odpočinutím pro tělo.