Jiří Král

Zde vidíme vychytralou strategii, jak prosadit svojí vlastní vůli, namísto toho, se podřídit Boží autoritě. Kórach říká: „Vždyť celá pospolitost, všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich.“ Na první pohled to zní velmi dobře. Ale otázkou je proč to řekl? On tím vlastně řekl něco jako:  „My nemusíme poslouchat Mojžíše, my nepotřebujeme žádnou další autoritu nad námi! My jsme si všichni před Bohem rovni. My nepotřebujeme někoho, aby nám říkal, jak jednat. My to víme sami!“ Jenže tím ve skrytu duše chtěl jen prosadit svojí vlastní vůli namísto toho se podřídit Boží vůli, kterou reprezentoval Mojžíš. Velmi aktuální v dnešní době!

Conrad Pomeroy

V evangelikálních kruzích se něco děje. Došlo k malému posunu, bezejmennému hnutí bez vůdce, které se však šíří jako mlžný opar od moře – rychle, tiše a tísnivě. Je těžké si na něj sáhnout, ale projevuje se mnohými způsoby – křiklavý leták s pozváním na konferenci vedoucích chval, e-mail oznamující turné slavných křesťanských muzikantů, upoutávka na akci pro mladé, která vypadá spíše jako popový koncert než křesťanské setkání, rozhovor s křesťanem překypujícím nadšením z nadcházející konference a těch, kdo povedou chvály, ale ani zmínka o tom, kdo bude kázat.

John MacArthur

Povrchním pohledem by se zdálo, že bib­lic­ký poradce a psychoterapeut, který je křesťan, dělají mnoho stejných věcí. Oba hovoří s lidmi, oba pečují o lidi, oba po­zná­vají lidi, oba se zajímají o jejich moti­vaci, myšlenky, emoce a chování, oba pro­z­kou­mávají všemožné tlaky v k­onkrét­ních situacích lidí, oba poskytují zpět­nou vaz­bu, možná i oba mluví o Ježí­ši nebo o pa­sá­žích z Písma. Tak čím se tedy liší? Aby­chom pochopili, jak se po­křes­ťan­ště­ná psy­choterapie liší od bib­lic­kého po­ra­den­ství, je nutné blíže se podívat na jed­not­livé postupy obou metod a jejich uče­ní, které za nimi stojí. Zde jsou některé ze základ­ních rozlišovacích znaků každé metody.

Steven Cole

Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost a začali jsme téma Pokušení: jeho zdroj, vliv a příčiny. Dnes se podíváme na to, jak s pokušením bojovat.

Martin Luther

1. Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: „Čiňte pokání,“ (Mt 4,17) chtěl, aby celý život věřícího byl pokáním.

2. Těmto slovům nelze rozumět tak, že znamenala pokání svátostné, tj. vyznání (zpověď) a odpuštění udílených kněžími.

3. Avšak neznamenají pouze vnitřní pokání, neboť není žádné vnitřní pokání bez různého vnějšího umrtvení těla.

4. A tak trest za hřích trvá tak dlouho, jak dlouho trvá nenávist k sobě (to je skutečné vnitřní pokání), a pokračuje až do našeho vstupu do nebeského království.

Jaroslav Kernal

31. října 1517 přibil augustiniánský mnich a profesor výkladu Písma na univerzitě Martin Luther na vrata farního kostela ve Vitemberku svých pověstných 95 tezí, které dle tradice zahájily reformaci v Evropě. Luther reagoval především na prodej odpustků, ale ve svých tezích jde mnohem dále. Především se zabývá otázkou skutečného pokání a odpuštění hříchů. Vysvětluje, že odpustit hříchy může jenom Bůh a pokání mohou činit pouze živí a nikoliv mrtví. Vysvětluje v nich, že pokání musí být vnitřním postojem člověka, který se bude projevovat na jedné straně lítostí a na straně druhé proměněným životem, který nese ovoce dobrých skutků.