Má duše, tvůj Bůh tě volá do své audienční síně! Nekonečná čistota se snaží domluvit s nekonečnou ničemností! Bůh se sklání, aby mluvil s prachem! Neboj se toho setkání. Je to nejmilostivější a nejpodivuhodnější ze všech setkání. Sám Hospodin přerušuje mlčení! Vyslovuje tu nejlepší zvěst, jakou může ztracená duše nebo ztracený svět slyšet: „Bůh v Kristu usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění.“
Ideálem je, aby církev byla vždy duchovně zdravá, ale jsou určitá období, kdy je to nanejvýš důležité. Jedním z těchto okamžiků je jmenování starších. Jako příklad by nám měla stačit skutečnost, že náš Pán strávil celou noc na modlitbách, než ustanovil Dvanáct (Lk 6,12–16), a že církev v Antiochii se „postila a modlila“, než ustanovila dva evangelisty (Sk 13,1–3), což dokazuje nutnost duchovní přípravy před ustanovením starších.
Vdova je zvláštním předmětem Božího zájmu a lásky. Bůh přebývá v nejvyšším nebi, ve svém svatém příbytku, ale jeho oko sleduje všechno, co se děje zde na zemi, a v neposlední řadě se zaměřuje na vdovu v její zvláštní tísni. Sám to řekl, když se nám v Písmu dal poznat jako „obhájce vdov“.
Otec věřících Abraham činil poslušně všechno, co jen Bůh poručil, proti vlastnímu rozumu. Proto mu Bůh řekl: „Neboj se, Abrahame, já jsem tvůj štít a tvá přehojná odměna“ (Gn 15,1). A stalo se tak. Kolikrát mu hrozilo nebezpečí pro jeho manželku, kolikrát od hladu, kolikrát od nepřátel, odevšad jej vyvedl Pán Bůh, jeho štít.
Vedu si zápisník, do kterého si zaznamenávám věci, o které jsem Boha prosil a které mi splnil. Čas od času se k němu vracím a procházím ho. A kdykoli to udělám, jsem nadšený, když vidím některé pozoruhodné způsoby, jak Pán odpověděl na konkrétní modlitby. V posledním roce jsem zažil několik významných odpovědí na modlitby.
Pokračujeme ve výkladu 1. Timoteovi a máme před sebou velmi silný, krásný a zajímavý text, ale také text, kterým začíná nejvíce kontroverzní oddíl v tomto listu, oddíl, který se týká role žen v církvi, oddíl, který je velmi diskutovaný, některými lidmi nenáviděný a dalšími překrucovaný a zneužívaný.
A nyní si představme, milí v Kristu přátelé, že je nám to již z milosti dáno, že všichni velmi toužíme po tom, abychom vešli do Božího odpočinutí. Šťastní jste vy lidé, kteří po tom velice toužíte! Vám jistě bude dáno. Vy vejdete do Božího odpočinutí. Ale jak?
Evangelium ukazuje bedlivou snažnost lidu, naslouchajícího slovu Božímu z úst Kristových jakožto příklad, abychom i my snažně naslouchali slovu Páně. Dále ukazuje, kterak Pán Ježíš s láskou kázal slovo Páně, protože bezprostředně před tím se praví v evangeliu: „Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí.“ Tím pobízí a tříbí stav duchovní.
Německý císař v dávných dobách, kdy papežové byli papeži, urazil jeho Nesvatost, a než mu byla navrácena přízeň, musel stát tři dny (myslím, že to tak bylo) před hradní branou v hlubokém sněhu, v kruté zimě a činit pokání. Sám jsem viděl v Římě i na jiných místech před starobylými kostely nekrytá místa vystavená větru a dešti, letnímu žáru i zimnímu mrazu, kde museli stát odpadlíci, někdy i celé roky, než mohli být přijati zpět, pokud se dopustili nějakého přestupku proti církevním předpisům.
Modlitba a Boží slovo jsou nejlepší a nejsilnější zbraně, které nám Pán svěřil. Patří k sobě a jsou spolu vzájemně propojené a na nás je, abychom je správně, dobře a účinně používali. K tomu mohou posloužit také některé články z tohoto čísla časopisu.
Vzpomínám si na příběh, který vyprávěl William Dawson, jemuž naši přátelé wesleyáni říkali Billy Dawson, což byl jeden z nejlepších kazatelů, kteří kdy vystoupili na kazatelnu. Jednou kázal na text: „Skrze tohoto člověka se vám zvěstuje odpuštění hříchů.“ Poté, co přečetl svůj text, klesl za kazatelnu, takže ho nebylo vidět, jen bylo slyšet hlas, který říkal: „Ne ten muž na kazatelně, který vám zmizel z očí, ale ten muž v Bibli. Člověk popsaný v Písmu je ten, skrze něhož je vám zvěstováno odpuštění hříchů.“
Charles Spurgeon
