Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Pán ukazuje na to, že je soudcem daleko větším – kvůli jeho dílu přichází rozdělení a podle něj bude souzen celý svět. Pán ještě před křížem ukazuje shromážděnému zástupu, že on je tou osobou, skrze kterou bude vše rozsouzeno. Ale vedle toho je také varuje – varuje je před duchovní leností nebo otupělostí. Před neochotou dělat duchovní rozlišování. A ukazuje jim to na praktickém příkladu.
Ovce jdou za pastýřem. Toho se dotýká Písmo v onom místě: „ovce jdou za ním“ a dodává i příčinu „protože znají jeho hlas“. Znáte-li tedy hlas Ježíše Krista, pochopíte, a víte, co poroučí. Proto se praví v listě Římanům 10,14: „Jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“ Víra je na základě slyšení, slyšení pak slova Božího je prostřednictvím kazatele, takový je pořádek a vývoj jednoho z druhého.
Společně s Davidem voláme k Bohu s prosbou, aby sestoupil, aby naklonil nebesa, přišel a vyvedl svůj lid z tohoto údolí stínu smrti. Už jednou Pán naklonil nebesa a sestoupil – stal se člověkem a v lidském těle podstoupil smrt kvůli nám. Vzal na sebe hříchy svého lidu a otevřel nám cestu spásy. Díky jeho oběti máme otevřený přístup k Otce v nebesích, díky jeho kříži zůstalo nebe nakloněné a my můžeme přicházet až před Boží tvář.
Je naší moudrostí i nutností neustále prosit Boha, aby posiloval to, co v nás učinil. Často zapomínáme, že autor naší víry musí být také jejím uchovatelem. Lampa, která hořela v chrámu, nesměla nikdy zhasnout, ale musela být denně doplňována čerstvým olejem. Stejně tak naše víra může žít jen tehdy, je-li udržována olejem milosti, a ten můžeme získat jen od samotného Boha.
Když jsem byl požádán, abych napsal další článek pro Evangelical Times, netrvalo dlouho a věděl jsem, o čem chci psát: Chtěl bych na několika příkladech ukázat, jaká je situace v Německu v otázce LGBT. Protože to je téma, ve kterém jsme my křesťané v současné době pod největším tlakem, a to nejen v Německu, ale v celém západním světě. A já bych rád ukázal, jak se s touto problematikou jako sbor ve Frankfurtu vyrovnáváme, a tím snad některé povzbudil.
Chtěl bych si, prosím, koupit Boha,
asi tak za tři dolary.
Nechci ho příliš moc,
aby to nevybuchlo v mé duši,
ani mě to nebudilo ze spaní,
