Apoštol Pavel začíná patnáctý verš slovy: „Proto i já…“ – proto – kdykoliv čteme v Písmu toto slovíčko, tak by nám měla před očima – podobně jako řidiči červené světlo na semaforu – vyskočit otázka: „Proč?“ Na co odkazuje toto proto? Čeho se týká? Co spojuje? To jsou důležité otázky, které si musíme klást, kdokoliv studujeme Boží slovo.
Kde hledáme moudrost? Od koho se učíme žít dobře v tomto světě? Máme vůbec možnost žít bezúhonně ve světě, který je plný korupce, násilí, nespravedlnosti a bezpráví? Takové a podobné otázky si jako křesťané jistě čas od času položíme. A Pán Bůh nás nenechává na pochybách, že o našich starostech ví. Dal nám své Slovo, abychom se z něj učili, jak máme žít na této zemi předtím, než pro nás přijde Pán.
Neříká Ježíš správně i o nás: „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku“ (Zj 2,4)? Běda! Jak málo jsme toho dosud udělali pro slávu našeho Pána. Naše zima trvá příliš dlouho. Dáváme Bohu jen drobné, ačkoliv si zaslouží tisíce – ba co víc, zaslouží si, aby krev v našich žilách tepala ve službě jeho církvi a jeho pravdě. Budeme to tak dělat? Ó Pane, budeme i potom, co jsi nám tak bohatě požehnal, nevděční a budeme se stavět lhostejně k tvým dobrým věcem a k tvé práci?
Musíte se znovu narodit! (J 3,7)
Nutnost nového narození je zjevná ze skutečnosti, že člověk je padlé stvoření. Bůh stvořil člověka, aby byl Božím obrazem podle Boží podoby (Gn 1,26) a radoval se ve společenství s Bohem. Svým odpadnutím si ale člověk znepřátelil svého Stvořitele, nemůže vystát blízkost toho jediného Svatého a utekl od něj.
A jen u něho! – Kdežto se kol kolem všechno mění, všechno, všechno. – Když tak sedíme večer pohromadě a vypravujeme o těch starodávných časech, člověk si už skoro ani nemůže představit, jak to bylo všechno možné. A když si tak pomyslím, že již za těch starodávných časů sedávali lidé pohromadě a vyprávěli si o těch starostarodávných časech, až žasli a trnuli – to bylo už nějakých změn a kolikrát asi byla pod sluncem ta samá věc znova nová! – A „jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny“, a to dnes, a to včera a když David si své stádo popoháněl, ON na něj hleděl a jeho pohled zkoumal srdce i ledví.
Dr. Reggie M. Kidd je profesorem Nového zákona na Reformed Theological Seminary v Orlandu (Florida, USA). Ve svém vyučování na tomto CD se věnuje teologii v epištolách Galatským, I. Korintským a I. a II. Tesalonickým.
Čas: přibližně 20 hod
Bratři a sestry, nastal čas na památku Pánovy smrti. Při této příležitosti si dnes ukážeme na přikázáních ve 12. kapitole knihy Exodus, jak Pán Ježíš naplnil židovský svátek Pesach, nebo česky řečeno, Hod beránka. Kapitolu nebudeme číst celou, ale pokud můžete tak si prosím otevřete Exodus 12. Zaměříme se hlavně na verše, které souvisí se svátkem Hod beránka a Pánem Ježíšem.
Kralická Bible je klenotem, který z Boží milosti dostal náš národ do dědictví. Český jazyk byl jedním z prvních moderních jazyků, do nichž byla Bible přeložena z originálu, tedy hebrejštiny a z řečtiny.
První překlady Písma jsou známé už ze starověku. Sem můžeme zařadit překlad Starého zákona do řečtiny ze 3. století před Kristem, tzv. Septuaginta. To byla Bible prvních křesťanů, protože řečtina byla "lingua franca" římské říše.
Pastor Scott Gilchrist nás provází životem tohoto ojedinělého Božího služebníka a zároveň vykládá verš po verši I. Petrovu epištolu. Vidíme Petra v jeho lidské slabosti, ale také v jeho proměněném charakteru. I. Petrova, také nazývanou epištolou naděje, se věnuje mimo jiné tématům utrpení (2:21, 3:14), Boží spravedlnosti (1:17), naděje (5:10) a Kristova vykupitelského díla (3:18).
Jan padl, jako mrtvý k JEHO nohám, když HO spatřil. To není žádná maličkost vidět HO. A vidět HO musíš. Všichni se zajisté musíme ukázat před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, co skrze tělo působil, podle toho, jak práce čí byla, buď v dobrém, nebo ve zlém (2K 5,10). Věř tomu nebo nevěř, na tom nezáleží, ale jistě HO spatříš.
Náš milostivý Spasitel nás chce přivést k poznání nebeských věcí. Proto mluví v podobenství o svatbě tělesné, aby přivedl náš rozum ke svatbě duchovní. Takže raduje-li se kdo, že je zván na svatbu tělesnou, o to víc se má radovat, že je zván na svatbu duchovní; bál-li by se kdo, aby nebyl vyhnán ze svatby tělesné, aby se daleko více bál, aby nebyl vyvržen od svatby věčné, a k tomu spoutaný vyvržen ven do temnoty.
Miloslav Jech (1926 –2017) byl český evangelikální teolog a církevní historik, první ředitel Evangelikálního teologického semináře v Praze. Studoval historii a filozofii na Filozofické fakultě univerzity Karlovy. Pracoval v různých dělnických a úřednických profesích, krátce též jako učitel a archivář. Od roku 1965 pracoval jako kazatel Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). V letech 1990–1996 stál v čele Evangelikálního teologického semináře (resp. t.č. Teologického semináře Církve bratrské).
