Nic nás nemůže lépe poučit o způsobu i obsahu modlitby než tato modlitba, kterou Pán Ježíš učil své učedníky. Podle ní se máme řídit ve svých modlitbách, a jestli nenaplňujeme své modlitby týmž obsahem, kterým je naplněn tento vznešený vzor modlitby, nepronikají naše modlitby do nebes. Tato modlitba je tak jednoduchá, že jí rozumí i dětské srdce, a zároveň je tak hluboká, že přemoudřelý klopýtá přes hluboké, vysoké a široké pravdy v ní obsažené. Je to skvostná perla, poklad, který nikdy neprozkoumáme; studnice prýštící se přímo z té živé skály, kterou nikdy nevyčerpáme.

Závod lásky

„My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“ (1J 4,19). Zde je výchozí bod závodu lásky. To je ta vlnící se vlna, která se následně vzdouvá v řeku, pochodeň, která zapaluje hranici zbožnosti. Osvobozený duch miluje Spasitele kvůli svobodě, kterou od něj dostal. Vidí bolest, se kterou byl zakoupen ten neocenitelný dar, a zbožňuje krvácejícího Trpitele za bolesti, které tak velkoryse snášel.

Když se podíváme na celý svůj život, vidíme, že Boží laskavost jím prochází jako stříbrná nit.

Jaroslav Kernal

Kristus byl dán jako hlava církvi, ale není to ledajaká hlava – je to hlava nade vším. Je to svrchovaný vládce celého vesmíru. Ustanovení Krista hlavou zdůrazňuje jeho sílu, jeho schopnost vždycky prosadit svou vůli a jednat podle toho, jak on sám chce. Kristus není ten, kdo by se nechal vláčet okolnostmi, nebo byl omezován nějakou mocí. Není nic, co by bylo vyňato z jeho vlády. Jeho vláda je ta nejlepší vláda jakou si jen člověk může přát.

Tak byl Izák požehnán, když vyšel večer na pole, aby rozjímal. Jak často se s námi Pán setkal, když jsme byli sami! Živé ploty a stromy mohou svědčit o naší radosti. Znovu hledáme takové požehnání.

Prosíme-li delší čas za něco a naše modlitba zůstává bez odpovědi, bývá často moudré a užitečné, tážeme-li se sami sebe: Dostane-li se mi té věci, za kterou prosím, bude sloužit ke cti Boží? Bude užitečná a poslouží k rozvoji mého duchovního života?

A když bychom poznali, že vyslyšení modlitby by nebylo ani k našemu duchovnímu rozvoji ani ke cti Boží nebo k tomu, abychom pronikli více k Bohu, zanechme takové modlitby.

Jan Hus

Tento text svatého evangelia je co do pochopení poměrně lehký, ale je v něm poučení pro svatou církev, jak má sloužit Pánu Bohu. Je řada důvodů, proč Kristus vstoupil na loď: jednak proto, aby si spolu s učedníky fyzicky odpočinul. Dále proto, aby nás naučil se modlit i tehdy, když máme odpočívat, abychom byli zbožní, a když od něj přijmeme poučení, abychom byli užiteční i pro jiné. Za třetí, abychom se vyvarovali pochlebování, jako se ho vyvaroval i Kristus, když ho chtěli provolat králem, jak se o tom píše v 6. kapitole sv. Jana.

"Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví." - Židům 2:14-15

Jaroslav Kernal

Boží slovo nám ukazuje, že Bůh ustanovil různé moci, autority v tomto viditelném světě (a zdá se, že další také ve světě neviditelném). Už jsme si ukázali, že můžeme rozlišit tři oblasti autorit, které jsou přímo zřízené Bohem – jedná se o rodinu, církev a stát. A v této sérii se zaměřujeme na vládce v tomto světě, tedy na ty, které nám Bůh dal jako autority ve státě.

Jaroslav Kernal

Josef poslal bratry domů pro jejich rodiny a pro Jákoba, aby je přivedli do Egypta, kde je plně zaopatří a postará se o ně. Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.

Steven Cole

Když přicházíme k Bohu hladoví, nasytí nás. Když si myslíme, že jsme bohatí a Boha nepotřebujeme, pošle nás pryč s prázdnou. Tohle je skvělá zpráva: jedinou kvalifikací pro získání Božích nepřeberných požehnání je to, abychom k němu přišli jako zoufalí, zbědovaní hříšníci a prosili ho o milosrdenství. Bůh se s radostí stará o ty, kdo se na něj spoléhají. Autor Listu Židům se právě přiznal ke své nouzi, když své čtenáře požádal o modlitbu (13,18-19). Nyní se na oplátku modlí za ně v tomto nádherném požehnání.

Všichni jsme byli stejnou hlínou, stejným bahnem, stejně hříšnou bažinou. Máme před sebou verš, který pokořuje lidskou pýchu, který naprosto ničí jakékoliv povyšování se a dělání rozdílů mezi lidmi. Ale pozor! Tady musíme být opatrní, protože Bible netvrdí, že všichni lidé jsou stejní, ani neříká, že všichni jsou si rovni ve společnosti, nebo v obdarování, nebo v postavení, nebo ekonomicky. Bible dobře zná řadu rozdílů mezi lidmi a v mnoha ohledech je respektuje a zachovává. Muž má být mužem, má jednat jako muž, projevovat se jako muž, jeho identitou je být mužem, nikoliv ženou nebo kamzíkem. Žena má být ženou, její identitou je být ženou, nemá se stát mužem ani jednat jako muž.