Apoštol tu má na mysli všechnu tu plnost, která je v evangeliu. To je to nejlepší, co má Pán Bůh na světě pro lidi. To abych i já okoušel! Ale tu slyším, že musím mít k tomu vnitřní zrak (KRAL oči mysli) a že tyto oči mysli musejí být osvícené, jestliže to mám vystihnout a okoušet.
Je třeba, abychom se učili rozlišovat mezi tím, co uctívání – a s ním spojená chvála a dobrořečení – je a co není. Je to opravdu důležité, protože i modlitba může být mrtvá, prázdná, dokonce Bohu odporná – a to přes to, že bude obsahovat hezká a dokonce pravdivá slova.
Pán Ježíš poukazuje na Lotovu ženu proto, aby ukázal na tragédii života, který nebere vážně Boží slovo a nebojí se Božího soudu. Tady nejsou nějaké zjevné hříchy – jenom malé ohlédnutí se zpátky. Taková malá neposlušnost Božímu Slovu. Ignorování Božího slova a zatvrzelost vůči Bohu.
Ó, znovuzrozená duše, která se třeseš úzkostí, neboť jsi ještě nespatřila čistou tvář svého Milovaného, neboť se ještě nemůžeš mít plné potěšení z majestátu jeho úřadů a z nádhery jeho osoby. Ale buď plně oživena bohatstvím jeho milosti a drahocenností jeho krve, které jsou již ve tvém vlastnictví a přitahují tvou pozornost k němu.
Dr. Meic Pearse je profesorem od roku 2004 profesorem na Houghton College v New Yorku, USA. Předtím učil církevní dějiny na London Bible College ve Velké Británii. V této své přednášce se skvělým způsobem vyrovnává s tímto téměř neprobádaným obdobím dějin církve. Meic se věnuje např. tématům křesťané v Sovětském svazu nebo církev v době nacismu. Pro nás středoevropany jsou získané poznatky o to cennější.
OBSAH:
Začátky náboženského pluralismu v ruském impériu.
Nábožensko-nacionalistická rivalita a úpadek turecké moci
Drazí v Kristu, před památkou Páně se podíváme na jeden verš z 12. kapitoly knihy Exodus, který se týká toho, co bylo přikázáno, ke slavnosti nekvašených chlebů. Pro kontext toho co, bylo přikázáno, přečtu Exodus 12,15-20 a potom si ukážeme, jak Pán Ježíš naplnil to, co se přikazuje v 15. verši.
Protože je rozšířeno šest bludů, jimiž by mnozí mohli být svedeni, dal jsem zapsat svaté Písmo na stěnu v Betlémské kapli, aby se jich lidé vyvarovali: první je blud o stvoření, druhý o víře, třetí o odpuštění hříchů, čtvrtý o poslušnosti, pátý o kletbě, šestý o svatokupectví.
V minulém článku o očkování jsem se zamýšlel nad tím, jaký by měl být přístup křesťana k očkování proti Covid-19. Od napsání toho článku uplynul měsíc a z reakcí některých křesťanů i z toho, co můžeme vidět v médiích, je stále zjevnější, že přinejmenším někteří lidé by z očkování chtěli udělat morální téma. Situace se v tomto směru příliš neliší od loňského léta, kdy se někteří lidé snažili udělat morální téma z nošení, resp. nenošení roušky.
Před námi jeden z nejkrásnějších příběhů v celé knize. Je to příběh Josefa. Není to vůbec jednoduchý příběh, ale je to příběh, který nejvíce v celé knize Genesis ukazuje na Pána Ježíše Krista. Josef už bude hlavní postavou až do konce knihy Genesis.
Mám rád legrační a přitom často hluboce pravdivé postřehy o lidské povaze z kreslených vtipů v sérii Peanuts. „Miluju lidstvo!“ křičí Linus. „Co nemůžu vystát, jsou lidi!“ Kdyby to nebyl Linus, mohl bych to být já. Nebo vy. Když slyšíme kázání o „lásce“, všichni máme sklon si říkat: „Amen, bratře! Jen kaž! Moje žena potřebuje takovéhle kázání jako sůl! Taky moje děti to potřebujou slyšet! Pane, pomoz jim, aby na to dávali pozor! Co, já? Já jsem v podstatě laskavý člověk.
Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. (Tt 2,15)
Pavel završuje své vyučování ve druhé kapitole výzvou Titovi, ve které mu opakuje, co má dělat a jak to má dělat. Můžeme se tady zaměřit na dvě věci – jednak je to obsah toho, co má Titus, a spolu s ním také každý křesťanský služebník, říkat a dále je to činnost, kterou má dělat a která je v patnáctém verši popsaná třemi příkazy – mluv, napomínej, přesvědčuj.
Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. (2Pt 1,19)
Tolik je slov našeho textu. A nemyslím, milí v Kristu přátelé, že už rozumím všemu, co slova našeho textu obsahují, ale také nemyslím, že vám dovedu v tak krátké chvíli vyložit to, čemu všemu už z našeho textu rozumím. Zde se připomíná ta řeč prorocká, ale nerozumí se pouze knihy prorocké, nýbrž rozumějí se všecky knihy Slova Božího, Starého i Nového zákona, protože jsou všecky téže podstaty – z Ducha svatého.
A teď uvidíte, že nejde ani o to vzácné Slovo Boží, že jde o mnohem více. Vy byste si přáli upřímně se radovat ze Slova Božího, nebát se žádné kritiky, kterou vám světští lidé předkládají. Ó, ono to jde, ale jen když vám vzejde Pán Ježíš jako krásná hvězda jitřní! Pak se začnete radovat z celého svého života. Tak já věci pojímám.
