Kdo zapomněl na minulost, bude nutně opakovat její chyby. Křesťané staví na minulosti a díky tomu se mohou s nadějí dívat do budoucnosti. Bůh nám dal své Slovo, které z větší části popisuje minulost. Máme se učit z toho, co Bůh dělal s generacemi před námi. A skrze optiku Božího slova se můžeme dobře učit také z dějin, které nejsou zapsané přímo v Bibli.
1. Co je křest? Křest je ustanovení (Památka Páně je to jediné další), které bylo dáno na znamení vyznání víry a jako symbol spasení skrze smrt, pohřbení a vzkříšení Krista (Mk 16,16; Ko 2,12; Ř 6,3).
2. Kdo má být pokřtěn? Pouze ten, kdo věří, ne nemluvňata ani nevěřící lidé. Nic nebrání tomu, aby byl pokřtěn každý, kdo ve svém srdci uvěřil, že ‚Ježíš Kristus je Syn Boží‘ (Sk 8,26–38).
Křesťan je někdo, kdo může říct: „Ježíš Kristus zemřel za mě.“ Je to jeden z hlavních rysů opravdového křesťanství. Být schopen toto říct s jistotou a rozhodným povzbuzením: „Když Ježíš na kříži umíral, měl na mysli mě a za mě zemřel. Zaplatil tam za moji nepravost. Vzal na sebe trest za moji vinu. On zemřel kvůli mně.“ To je křesťanství ve své nejsyrovější podobě.
Tak ať si to tedy zatím není! Co na tom? – On je a jeho Slovo také, a jakmile se ozve, hle, už je to tady! Však na tom světě bylo kdysi ještě pustěji, ano tenkrát ještě ani nebylo na tom světě, ba tenkrát nebylo ještě tenkrát, nebylo nic, ale on byl a byl to on, kdo jen řekl, a už to tu bylo: To nebe bylo jasné jako dnes, to slunko hřálo jako dnes a tu dole na zemi to bzučelo a zvučelo na vlas tak jako dnes a Adam měl z toho radost a Eva měla z toho radost a byli rádi, že jsou – tak z čista jasna, z ničeho.
V několika předchozích článcích k tomu tématu jsem se zabýval vztahem křesťana k autoritám, především ke stání moci (Kde je hranice podřízenosti autoritám I., II.). Nyní se konečně dostáváme k textu, který v posledním roce a půl způsobil mnohá napětí mezi křesťany nejenom u nás, ale skoro všude ve světě.
Před námi jsou dvě kapitoly nabité obsahem. Je to velmi dramatický příběh, který je plný napětí i zvratů a je završen náhlým rozuzlením. Samotné vyvrcholení příběhu, kdy se Josef dává poznat svým bratrům, uvidíme až příště v kapitole 45. Nyní se Josef, který byl nazván Safenat Paneach, Zachránce světa a stal se zachráncem Egypta, stává zachráncem své vlastní rodiny, těch, kteří ho před lety krutě zradili a prodali do Egypta. Ovšem předtím prověřuje jejich charakter a podrobuje své bratry zkouškám.
Abychom se nedali strhnout lživými učeními, musíme napodobovat víru našich zbožných vedoucích a pevně se držet ústředního postavení Ježíše Krista, jeho zástupné smrti a zaslíbení nebe.
Máme před sebou text, který svým obsahem navazuje na sérii příkazů z první části druhé kapitoly. Tam jsme viděli různé skupiny lidí a způsob, jak mají oslavovat Boha ve svých životech. Na konci druhé kapitoly jsme potom viděli shrnutí všech důvodů, proč mají jednat právě takto. Aby Boží slovo nebylo zneváženo (Tt 2,5), aby o nás protivník nemohl povědět nic špatného (Tt 2,8), abychom ve všem dělali čest učení našeho Spasitele Boha (Tt 2,9). Jsme reprezentanty samotného Krista.
A my nechme, milí přátelé v Kristu, stranou i dceru i matku i tu její zvláštní potřebu a myslete jeden každý na tu svou potřebu. A když my se svými potřebami přijdeme k Pánu Ježíši, podle našeho textu jaké máme vyhlídky? Velmi skvělé ne! Tu se nejeví veliká ochota k pomoci! A tu bych rád ukázal, že jsme na omylu a že to vázne někde jinde. Předkládám čtvero věcí.
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ (Lk 11,1)
Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)
Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh se staví proti zvůli mocných, proti zneužívání moci a proti aroganci těch, kdo vládnou a rozhodují. Z našeho verše vidíme, že Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.
