Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Náš nebeský Otec nás často přitahuje provázky lásky. Jak pomalu reagujeme na jeho jemné podněty! Přitahuje nás k tomu, abychom v něj věřili ještě jednodušším způsobem, ale zatím jsme nedosáhli Abrahamovy důvěry. Své světské starosti nenecháváme u Boha. Naše chabá víra vnáší do našich duší chudobu.
Světský člověk nemá duchovní zrak, jeho oči jsou pryč. Takto slepý zůstane – dokud mu Pán nevrátí zrak. Nevidí ani svůj ztracený stav, ani možnosti jeho nápravy. Pro něj hřích není hříchem, Bůh není Bohem, Kristus není Kristem, nebe není nebem, peklo není peklem, protože chodí ve tmě. Milá duše, ať se ti nic takového nestane! Jestliže ti Bůh dal zrak, není tvou povinností používat ho k jeho slávě? Ať jsou tedy tvé oči ve tvé hlavě a ne jako oči hlupáka, které „těkají po končinách země“ (Př 17,24).
Kdo nikoho lehkomyslně nesoudí, ten Pána Boha uctí více a své duši více prospěje, než kdyby byl jako svatý Vavřinec opékán na roštu.
My, kteří jsme spaseni, nacházíme odpočinek v Ježíši. Ti, kdo nejsou spaseni, získají odpočinek, pokud k němu přijdou, protože zde slibuje, že jim ho „dá“. Není nic svobodnějšího než dar; s radostí přijměme to, co nám ochotně dává. Nemáme si ho kupovat ani půjčovat, ale přijímat ho jako dar. Pracujete pod bičem ctižádosti, chtivosti, žádostivosti nebo úzkosti: On vás z tohoto železného otroctví vysvobodí a dá vám odpočinek.
Podobně jako sportovec používá míč, tak mnozí z nás používají náboženská slova. Házíme je hbitě po hřišti a učíme se s nimi zacházet obratně a s grácií. Jako odměnu získáváme potlesk těch, kterým se hra líbila.
Dokud je tento příběh na stránkách Božího zjevení, nemusí žádný hříšník zoufat nad tím, že by se nedočkal milosrdenství. Sotva existoval hřích, který by člověk mohl spáchat a kterého by se Menaše nedopustil. „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.“ A přiměl svůj lid, aby se choval hůře než pohané.
