John MacArthur

Kristus prohlásil: „Mé království není z tohoto světa … mé království není odtud“ (J 18,36). Nijak se nestavěl do role císařova soupeře, ale říkal, že církev patří do jiné, vyšší sféry než jakákoli pozemská vláda, a proto nepředstavuje pro císařovu oprávněnou autoritu žádnou hrozbu. Účelem církve není svrhnout pozemskou vládu nebo uzurpovat její moc. Ježíš to ještě zdůraznil, když řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu“ (Mt 22,21).

Jan Hus

Kněží přikazují věřit v pannu Marii, ve svaté a v papeže, ale nechápou, že něco jiného je věřit v nějakou věc, něco jiného věřit něčemu o té věci a něco jiného věřit té věci. Například něco jiného je věřit v Boha, a něco jiného věřit o Bohu a zase jiné věřit Bohu. Věřit v Boha znamená mít víru, která ze všeho nejvíce miluje Boha. Ale věřit něčemu o Bohu, znamená považovat za pravdivé Písmo, které o Bohu mluví. Věřit Bohu znamená považovat za pravdivé všechno, co Bůh říká. Z toho vyplývá, že ten, kdo Boha nemiluje ze všeho nejvíc, i kdyby věřil, že je Písmo pravdivé, v Boha nevěří. Takto věří ďábel, který ví, že Písmo svaté je pravdivé, a spolu s ním každý, kdo setrvává ve smrtelném hříchu.

Matthew Hale

Skutečné štěstí nenajdeme v tomto životě. Je to květina, která roste pouze v zahradě věčnosti, a v plném rozpuku ji lze očekávat až v onom budoucím životě.

Charles Spurgeon

Někteří lidé nám říkají, že kdyby lidé v době bouře vylili na vlny hodně oleje, hned by nastal velký klid. Nikdy jsem to nezkusil a nejspíš to ani nikdy nezkusím, protože můj orgán důvěřivosti není dost velký na to, aby přijal tak zvláštní tvrzení. Jsou však lidé, kteří si myslí, že mohou utišit bouři neklidného svědomí tím, že na něj vylijí trochu oleje náboženského vyznání. Je úžasné, jak podivuhodný účinek to ve skutečnosti má! Znal jsem člověka, který se mnohokrát za týden opil a který si nepoctivě opatřoval peníze; přesto měl vždy klidné svědomí, když v neděli pravidelně chodil do svého kostela nebo kaple.

Jaroslav Kernal

Viděli jsme náboženské Židy, kteří sice tvrdili, že znají Boha, ale Božího Syna chtěli zabít. A Ježíš odhalil jejich pravý původ – řekl jim, že jsou otroci hříchu, kteří potřebují vysvobození pravdou a jsou dětmi ďábla, protože dělají jeho skutky. Tito lidé obelhávali sami sebe.

Dnes zamíříme to listu Galatským. Znovu se tam setkáváme s podobnými lidmi, jako byli tito Židé. Ale tentokrát jsou v „křesťanském“ hávu. Vloudili se mezi křesťany, ale jsou to vlci v rouše beránka. Pavel musí znovu vysvětlovat církvím v Galácii základní věci ohledně jejich spasení. Připomíná svým čtenářům, na čem stojí jejich víra. A pokládá jim jednoduchou otázku: „Jak jste přijali Ducha svatého?“

Jaroslav Kernal

Člověk tak, jak je, nemůže spatřit Boží království. Musí se nejprve narodit z Ducha, aby mohl vstoupit před Boží tvář. Srdce vzbouřence, kamenné srdce, se musí změnit. Není jiná možnost, jak se dostat k Bohu, jak se zalíbit Bohu, jak dojít přízně u Boha, než je znovuzrození. Ale toto znovuzrození, obnovení je cele dílem Božím, je pouze a jenom dílem jeho milosti! Co s tím? Vkrádá se otázka, kterou položil učenec Nikodém, když v noci navštívil Pána Ježíše – Jak se člověk může narodit znovu? Jak může člověk změnit své srdce?