Jan Karafiát

Představte si, milí přátelé v Kristu, že si již všichni přejete od rána do večera konat vůli Boží, tu práci, kterou vám přidělil. To je vzácné, to se Pánu Bohu líbí! Ale přestavte si, že vy při té práci naříkáte a stýskáte si, jak je to těžká práce, jaké vy to na tom světě máte při té práci! Je to něco vzácného? Líbí se to Pánu Bohu? Otevřete si, prosím, Numeri 11,1: „Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.“ Pěkné to na té poušti neměli a stěžovali si a naříkali, ale Hospodinu se to nelíbilo, že si tak naříkali a stěžovali.

Alois Adlof

Slovy: „který jsi v nebesích,“ nás Spasitel učil pamatovat: 1. že Bůh, jenž se stal naším Otcem, je vyvýšený a svatý, 2. že má moc a je dost bohatý na to, aby naplnil naše touhy, 3. že tato země není náš domov, ale tím je Boží nebe, po němž toužíme.

Několik znepokojených pastorů z různých kontinentů, kterých se dotkla nastupující totalita státu nad všemi sférami společnosti, zejména církve, a nerespektování Bohem daných a ústavou zaručených práv během covidové krize, se spojilo ve společném úsilí, aby vytvořili slavnostní prohlášení, které se snaží odpovědět na tyto hrozby nadčasovými pravdami Božího slova. Následující prohlášení a odmítnutí, odvozená z biblických principů, předkládáme ke zvážení všem křesťanům a příslušným autoritám v naději, že tento dokument bude zdrojem světla a síly pro věrné svědectví o Ježíši Kristu v dnešní době.

Jaroslav Kernal

Před pár měsíci jsem se v jednom ze svých kázání dotkl uplynulých dvou let, když jsem zmínil selhání mnoha křesťanů i církve samotné. Jednotliví křesťané i církev jako celek otevřela dokořán dveře světu a místo Písma začala k rozlišování používat to, co jí diktoval svět – zachovávání vesměs nezákonných nařízení státu či zdravotní stav nebo status lidí. V reakci na toto kázání jsem dostal otázku, proč už nenechám ty věci být, když jsou za námi, proč se k nim pořád vracím. A stojí za to položit si tuto otázku – má nějaký smysl se vracet k tomu, co zde bylo v uplynulých dvou letech?

Ach, křesťane, pochybuješ o tom, zda Bůh splní své sliby? Bude munice skály odnesena bouří? Selžou nebeské sklady? Myslíš si, že tvůj nebeský Otec, i když ví, že potřebuješ jídlo a oděv, na tebe zapomene? Když ani vrabec nespadne na zem, aniž by o tom náš Otec věděl, a všechny vlasy na tvé hlavě jsou sečteny (Mt 10,29-30), přestaneš mu důvěřovat a budeš o něm pochybovat? Je plno těch, kteří byli zkoušeni tak dlouho, až konečně byli donuceni uplatnit víru v Boha, a okamžik jejich spolehnutí se na něj byl okamžikem jejich vysvobození.

Neznámý reformovaný farář

Byť bychom i neznali vznik, způsob a meze působení Ducha Božího, není to dost, když víme: Musíme se znovuzrodit a také můžeme. A byť i zůstalo vše ostatní pro nás tajemstvím – co na tom? Nejde o to, abychom pochopili tajemství znovuzrození, ale na tom záleží, abychom to znovuzrození zažili.