Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Modlářství je dnes stejně rozšířené jako v dávných dobách!
Mezi křesťany je stejně běžné jako mezi pohany!
Máme tu modly ze dřeva a kamene. Ve svém srdci nacházím příliš silnou náklonnost k hrubším formám zla, stále v sobě objevuji nepopsatelné možnosti ohavných hříchů. Tito nečistí bohové musí pryč!
Sancheríb město dokonce ani nenapadl. Hlasitě se chvástal, ale své hrozby nemohl uskutečnit. Hospodin je schopen zastavit nepřátele svého lidu během jejich počínání. I když má lev beránka už v tlamě, velký Pastýř ovcí ho může oloupit o kořist. Naše mimořádná situace jen poskytuje příležitost k velkolepějšímu projevu Boží moci a moudrosti.
Soubor nahrávek kázání z knihy Genesis, kapitoly 12–50, z let 2011–2013. Texty těchto kázání byly postupně publikovány v časopise Soli Deo Gloria (dříve Reformace) a najdete je na tomto odkazu: "Texty kázání z knihy Genesis."
Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono si totiž zůstává obyčejně zcela chladné – nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby aspoň jeden přítel se kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Nakonec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Říká mi: „Vzchop se!“ Ale běda! Jsem příliš náchylný k tomu být skleslý. Když jsem vystaven těžké zkoušce, můj duch brzy ochabuje. Nesmím však tomuto pocitu podlehnout. Když mě můj Pán vybízí, abych se vzchopil, neodvážím se být sklíčený.
