A nyní si představme, milí v Kristu přátelé, že je nám to již z milosti dáno, že všichni velmi toužíme po tom, abychom vešli do Božího odpočinutí. Šťastní jste vy lidé, kteří po tom velice toužíte! Vám jistě bude dáno. Vy vejdete do Božího odpočinutí. Ale jak?
Evangelium ukazuje bedlivou snažnost lidu, naslouchajícího slovu Božímu z úst Kristových jakožto příklad, abychom i my snažně naslouchali slovu Páně. Dále ukazuje, kterak Pán Ježíš s láskou kázal slovo Páně, protože bezprostředně před tím se praví v evangeliu: „Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí.“ Tím pobízí a tříbí stav duchovní.
Německý císař v dávných dobách, kdy papežové byli papeži, urazil jeho Nesvatost, a než mu byla navrácena přízeň, musel stát tři dny (myslím, že to tak bylo) před hradní branou v hlubokém sněhu, v kruté zimě a činit pokání. Sám jsem viděl v Římě i na jiných místech před starobylými kostely nekrytá místa vystavená větru a dešti, letnímu žáru i zimnímu mrazu, kde museli stát odpadlíci, někdy i celé roky, než mohli být přijati zpět, pokud se dopustili nějakého přestupku proti církevním předpisům.
Modlitba a Boží slovo jsou nejlepší a nejsilnější zbraně, které nám Pán svěřil. Patří k sobě a jsou spolu vzájemně propojené a na nás je, abychom je správně, dobře a účinně používali. K tomu mohou posloužit také některé články z tohoto čísla časopisu.
Vzpomínám si na příběh, který vyprávěl William Dawson, jemuž naši přátelé wesleyáni říkali Billy Dawson, což byl jeden z nejlepších kazatelů, kteří kdy vystoupili na kazatelnu. Jednou kázal na text: „Skrze tohoto člověka se vám zvěstuje odpuštění hříchů.“ Poté, co přečetl svůj text, klesl za kazatelnu, takže ho nebylo vidět, jen bylo slyšet hlas, který říkal: „Ne ten muž na kazatelně, který vám zmizel z očí, ale ten muž v Bibli. Člověk popsaný v Písmu je ten, skrze něhož je vám zvěstováno odpuštění hříchů.“
Charles Spurgeon
V závěru našeho minulého studia jsme se snažili ukázat, že Písmo zcela jasně naznačuje, že vrchnost, tedy stát, má moc brát život. Ve věci trestu smrti vláda „nenese meč nadarmo“. Nepoužívá však meč jako jednotlivec, ale jako Boží služebník. A to nás přivádí k dalšímu problému, který velmi úzce souvisí s problémem trestu smrti a vzniká stejným způsobem. Nyní se musíme zabývat otázkou pacifismu.
Bůh dává bezbožným podíl tady na zemi, aby jim i světu ukázal, jak málo dobrého je ve všech pozemských věcech. Kdyby byli skutečně dobří, nikdy by je od něho neobdrželi. Je to důkazem toho, že v síle těla není nic znamenitého; vždyť vůl jí má více než ty. Ani v hbitosti tvého těla není znamenitost, neboť pes je hbitější než ty. Důkazem, že v přepychovém oděvu není velké znamenitosti, je i to, že páv má pestřejší oděv než ty a důkazem, že ani zlato a stříbro není tím nejvýbornějším, je, že Indiáni ho mají více než ty.
Mnoho lidí mluví o povolání ke službě. Myslí tím, že od Boha obdrželi zvláštní příkaz kázat. Tento příkaz je dán různými způsoby; může to být dojem, který na mysl a srdce zapůsobí během modlitby, při četbě Písma nebo při poslechu kázání. Někdy se tento dojem dostaví náhle a nečekaně. Jindy je to postupný tlak na svědomí, že je to Boží vůle, a pak je dán text z Písma, který toto „povolání“ potvrdí.
Jednou se do strniště dostala jiskra a anděl Opatrnosti byl u toho a řekl: „Jiskro, lež klidně, lež klidně, lež klidně; jestli začneš hořet, vzplane další a pak další, a možná bude v plamenech celý mlat a pak usedlost a pak vesnice.“ Ale ať kázal, jak chtěl, oheň hořel a anděl Opatrnosti si málem spálil křídla, než se otočil k útěku. A tak jsou v našich církvích někteří, kteří jsou právě anděly rozvahy.
Láska je v americké společnosti definována různými způsoby, ale začíná se podobat přizpůsobování se tomu, čím chce kdokoli být nebo co chce kdokoli dělat. Tak je pro Američany definována láska. A to není nic nového. Pokud studujete dějiny člověka – ten byl zběhlý v definování nebo předefinování „lásky“ nějakým jiným způsobem, než jak Pán definuje lásku v Písmu svatém. A americké křesťanství bohužel do značné míry přijalo pohled a definici „lásky“ podle tohoto světa.
Na otázku, zda by křesťané měli být proti masovému přistěhovalectví, nelze dát jedinou obecnou odpověď. Snadné a rychlé odpovědi brání příliš mnoho proměnných. Podívejme se tedy na různé úvahy týkající se masové imigrace, na to, zda by určité situace byly příznivé, či nikoli, a na to, zda by ji křesťané měli podporovat.
