Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. (Gn 7,7)
Noe věřil Bohu a byl ospravedlněn z milosti skrze víru. Jako jediný z celého pokolení, které tehdy na zemi žilo, věřil Bohu. Proto s ním Bůh sdílel informace o svém soudu, který postihne celou zemi. V této víře se Noe ukryl na místo, které mu Bůh určil, do archy, kterou vybudoval vlastníma rukama. Tohle je něco, co ukazuje na lidství Pána Ježíše Krista – on měl být a byl jedním z nás. Měl být z lidského pokolení. Byl přirozeným pokračováním lidského rodu. A přesto byl mnohem víc než jenom člověkem – byl a je Božím Synem, který byl detailně popsán v mnoha proroctvích, který byl zaslíben ode dne pádu. Pouze v něm je úkryt pro hříšného člověka, k němu a do něj musí člověk utéci, aby se zachránil před Božím hněvem.
Jednoho dne jsem se ubytoval v hostinci v jednom ze severoitalských údolí, kde byla podlaha strašně špinavá. Napadlo mě poradit paní domácí, aby ji vydrhla, ale když jsem zjistil, že je z hlíny, uvědomil jsem si, že čím víc by ji drhla, tím by to bylo horší. Člověk, který zná své vlastní srdce, brzy pochopí, že jeho zkažená povaha nepřipouští žádné vylepšení; musí mu být vštípena nová povaha, jinak se člověk jen „prodrhne k větší špíně“. „Musíte se znovu narodit!“
Pokud chce někdo žít mečem, mečem také zemře, jak říká Ježíš. Jinými slovy, kdo používá meč k nesprávným účelům, ten jím zemře. Bylo nevhodné, aby ho Petr v této situaci použil. Zločinec nebo tyran, který používá meč nevhodně, jím právem zemře. Ale použití meče správným způsobem, k obraně své osoby, rodiny nebo vlasti, Písmo neodsuzuje, naopak ho podporuje.
