Modlářství je dnes stejně rozšířené jako v dávných dobách!
Mezi křesťany je stejně běžné jako mezi pohany!
Máme tu modly ze dřeva a kamene. Ve svém srdci nacházím příliš silnou náklonnost k hrubším formám zla, stále v sobě objevuji nepopsatelné možnosti ohavných hříchů. Tito nečistí bohové musí pryč!
Sancheríb město dokonce ani nenapadl. Hlasitě se chvástal, ale své hrozby nemohl uskutečnit. Hospodin je schopen zastavit nepřátele svého lidu během jejich počínání. I když má lev beránka už v tlamě, velký Pastýř ovcí ho může oloupit o kořist. Naše mimořádná situace jen poskytuje příležitost k velkolepějšímu projevu Boží moci a moudrosti.
Soubor nahrávek kázání z knihy Genesis, kapitoly 12–50, z let 2011–2013. Texty těchto kázání byly postupně publikovány v časopise Soli Deo Gloria (dříve Reformace) a najdete je na tomto odkazu: "Texty kázání z knihy Genesis."
Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono si totiž zůstává obyčejně zcela chladné – nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby aspoň jeden přítel se kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Nakonec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Říká mi: „Vzchop se!“ Ale běda! Jsem příliš náchylný k tomu být skleslý. Když jsem vystaven těžké zkoušce, můj duch brzy ochabuje. Nesmím však tomuto pocitu podlehnout. Když mě můj Pán vybízí, abych se vzchopil, neodvážím se být sklíčený.
Když skončí služba kněží ve vnitřní svatyni, svléknou bělostné roucho, v němž stáli před Pánem. Neukazují se lidu v tak úctyhodném oděvu. Bůh si nechává něco pro sebe, něco, co bude známo jen jeho služebníkům a jemu. Právě tak nemohu ostatním prozradit vše, co je v mé skrytosti. V pravdě, které se učím, v milosti, které se mi dostalo, jsou výšky a hloubky, které ještě nechápu a nad kterými budu muset přemýšlet celý život.
Husův známý výrok z Výkladu víry je: „Hledej pravdu, poslouchej pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě osvobodí.“ Dneska můžete slyšet hodně o Husovi, můžete se setkat s nejrůznějšími názory ohledně jeho osoby, ale většina z těch, kdo se hlásí k Husovi, neví a často ani nechce vědět nic o pravdě, kterou s takovou horlivostí a až do smrti hlásal. Co to bylo za pravdu? Hus mluvil o absolutní pravdě a touto absolutní pravdou je podle Husa Ježíš Kristus.
Máme před sebou poslední kapitolu knihy Genesis. Prošli jsme touto dlouhou knihou a přijali jsme z ní velké duchovní požehnání. Dnes máme před sebou samotný závěr knihy – dva pohřby, dva konce, dvojí pláč Josefa. Od pohřbu Jákoba do pohřbu Josefa uběhlo padesát čtyři let – to je období, které zahrnuje tato kapitola. Jako Jákob viděl syny svých vnuků, tak i Josef se ve svém stáří těšil ze synů svých vnuků (v. 23).
Dnes je svátek Ducha svatého, který byl jako dar dán apoštolům a jiným věrným, kteří s nimi byli; i dnes je tentýž Duch ve zvláštní milosti dáván mnohým, kteří činí pokání ze svých hříchů a odvracejí se od nich, rostou v lásce k Bohu a v pravdě zachovávají Slovo svého Spasitele, Ježíše Krista. A že je v dnešním textu zmínka o Duchu svatém, proto se dnešního dne na tento text v církvi káže, aby se připomínal svátek Ducha svatého, který je pravý Bůh, a aby církev byla hodna přijmout jeho dary. A přijme, když bude zachovávat přikázání, a tak milovat Ježíše Krista, který na začátku tohoto textu říká svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“
Na začátku třetí kapitoly Pavel vybízí Tita, aby znovu připomínal bratrům, jak mají žít, aby dělali čest učení našeho Spasitele Boha. To bylo obsahem podstatné části druhé kapitoly, kde se věnoval jednotlivým skupinám lidí a v jejímž závěru potom ukázal, že to je Boží činná, aktivní milost, která mění životy těch, za které Kristus zaplatil. Ale zatímco druhá kapitola se mnohem více zaměřuje na správné jednání v rodině a v církvi, na začátku třetí kapitoly Pavel obrací pozornost křesťanů k jednání vůči těm, kdo mají vládu a moc, k jednání vůči těm, kdo stojí mimo církev. A připomíná křesťanům, že nemají pomlouvat (dokonce ani politiky nemají pomlouvat), nemají se hádat, ale mají být vlídní a laskaví.
Tak my, milí přátelé v Kristu, máme v Hod svatodušní, kdy si připomínáme to hojné vylití Ducha svatého na apoštoly, text ze Starého zákona? Zajisté. Jako tam to hlavní slovo bylo slovo proroka Jóele ze Starého zákona, tak i my chceme předkládat slovo ze Starého zákona. To není tak, jak si myslíváme, že v Novém zákoně mají Ducha svatého a ve Starém zákoně že nemají Ducha svatého. Zakoušeli to a poznávali. Neboť jen tak se poznávají duchovní věci, že je člověk zakouší.
