Celá země byla jednotná v řeči i v činech. (Gn 11,1)
Požehnaná jednota, mohli bychom říci. Je tady jednota lidí, kteří jsou spojeni jazykem i svými zvyky, svými úmysly. Lidská populace – ať již s Noemem nebo bez něj, se stěhuje od Araratu dál. Táhnou na východ. Tam nalézají pláň, Šineár, která vyhovuje jejich úmyslům. Proč šli na východ? Co tito lidé hledali? Hledali ráj? Dost možná v nějakém slova smyslu ano. Hledali naplnění svých životů, hledali odpovědi na to, proč existujeme, kde se vzal náš život, co je jeho smyslem … Našli příhodné místo a usadili se tam. Nenašli Eden, ale rozhodli se, že si udělají vlastní. Chtějí si vybudovat jméno a nechtějí být rozptýleni po zemi – což bylo přesně proti tomu, co jim Bůh řekl, že mají dělat. Nic nového pod sluncem.
Někteří lidé, možná i někteří z přítomných, by okamžitě řekli, že církve měly zůstat otevřené. Ale jiní, možná dokonce většina, by se zeptali, proč se k tomuto tématu znovu vracíme. Bylo to téma, které již vyvolalo tolik napětí. Bylo tolik neshod, tolik rozporů ohledně tématu covid a toho, jak se k němu přistupovalo.
Samotný text kázání nejdete zde.
Dnešní oznámení (článek je z 3. 10. 2025 - pozn. red.), že anglikánská církev jmenovala Dame Sarah Mullally svou první ženou v úřadu arcibiskupa z Canterbury, není jen novým historickým milníkem, ale také dalším důkazem toho, že tato instituce – nedokážu ji nazvat církví – se již před desítkami let odchýlila od víry.
Nemůže být k jeho slávě, aby jeho následovníci byli slabí a zvetšelí, slábnoucí a kolísaví, odpadlí a nestálí. Lidé ho budou posuzovat podle nich a budou považovat jeho světlo za skomírající, pokud nedokáže udržet záři a oheň v těch, kteří ho následují. Kromě toho, jak velká musí být bolest v jeho srdci, když ti, kterým věnoval bolest a péči, ho zklamou a podvedou!
Co byste měli hledat, když si vybíráte novou církev? Tento článek vám snad odpoví na tuto otázku nebo vám alespoň poskytne několik důležitých podnětů k zamyšlení. CARM samozřejmě důrazně doporučuje, aby se lidé drželi dál od mormonismu, svědků Jehovových, katolicismu atd. Ale s ohledem na všechny ty tisíce církví je nemožné každou z nich prozkoumat a vydat doporučení. Kromě toho mají lidé různé preference, pokud jde o styl hudby, tradiční nebo moderní bohoslužby, zaměření na mladší nebo starší lidi atd., takže je zřejmé, že úkol je ještě obtížnější.
Dovolte mi začít tento článek o vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka něčím, co se může zdát jako odbočka, ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Nejsem Američan. Pocházím ze Severního Irska. A každý Štědrý den v 15 hodin se miliony Britů scházejí, aby si poslechly královský vánoční projev, který reflektuje uplynulý rok. Než královna Alžběta II. zemřela, často se otevřeně zmiňovala o Ježíši Kristu, obvykle s odkazem na jeho lásku nebo soucit. Byla podle všeho oddanou věřící a myslela to upřímně. My, britští křesťané, jsme se radovali z této ojedinělé příležitosti, kdy veřejná osobnost mohla otevřeně vyjádřit svou křesťanskou víru, jakkoli jemné a vágní se nám to mohlo zdát. A jsme hluboce zarmouceni tím, že ji nahradil její syn Charles, který takovou víru postrádá.
