Steven Cole

Naše kultura je dále ovlivněna postmodernismem, který tvrdí, že absolutní pravda neexistuje a že každý má právo si „pravdu“ vytvářet či vykládat, jak uzná za vhodné. To znamená, že vaše „pravda“ je dobrá pro vás, ale já mám svou vlastní „pravdu“ a nikdy se nebudu cítit povinen podřídit se vaší „pravdě“. Můžete si věřit, čemu chcete, ale na druhou stranu musíte nechat mne, abych věřil, čemu chci já. Pravda není autoritativní. Já sám jsem autoritou svého života a moje „pravda“ slouží mým vlastním záměrům. Přidejte k tomu baptistickou filosofii řízení církevního sboru s rovností hlasů všech členů, a pak teprve budou s naším textem problémy! Správa baptistických sborů je příslovečně politická. Baptisté se s jinými baptisty rozcházejí kvůli poměrně nevýznamným otázkám.

Na začátku bych chtěl zdůraznit rozsah našeho jednání – týká se všech lidí. První a druhý verš je souvětí, ve kterém Pavel začíná příkazem Titovi (Připomínej jim!) a potom jsou tady zase takové uvozovky – po slovech ‚připomínej jim‘ to v originále pokračuje slovy ‚vládám a autoritám‘ (se podřizujte), potom jsou všechna ostatní slova obou veršů a je to zakončeno slovy ‚ke všem lidem‘. Je tady obsažena úplně celá škála lidských vztahů. Od světských autorit ke všem lidem obecně. To je rozsah našeho působení. Není zde žádná skupina, která by se z tohoto schématu vymykala – třeba skupina šéfů v práci, nebo manželů nebo manželek, rodičů, učitelů, některých spolužáků nebo některých spolupracovníků či spoluobčanů. To, k čemu nás tady vede Boží slovo, se týká všech lidí. Není žádná skupina lidí, kterou bychom mohli pomlouvat (třeba katolíci nebo liberálové), nebo se kterou bychom se mohli hádat (třeba svědkové Jehovovi), kde bychom nemuseli být mírní nebo se nemuseli chovat vlídně. Ke všem lidem!

Jaroslav Kernal

Jestliže já vím nebo nevím, jak se to s těmi Božími věcmi má, to na těch Božích věcech nezmění nic. Avšak jestliže já o těch Božích věcech ani nevím, pak já z nich nemám, co z nich člověk může mít. A o to běží, abychom z těch Božích věcí měli, co člověk Boží může mít. A když já z toho mám, co z toho může člověk Boží mít, tak mám v Novém zákoně více než ve Starém zákoně.

Naučení

Svátky vánoční nám připomínají narození Ježíše Krista. Proto, milý křesťane, chceš-li s užitkem svátky ty světit, musíš v nich o narození Krista Ježíše v evangeliu svatém číst, poslouchat o něm přednášená naučení, prozpěvovat o něm duchovní písně, aby tvá ústa byla naplněna díkůčiněním a ty o Ježíšovu narození rozjímal s velikou radostí duše a horlivostí. Protož uvažuj v mysli své, jak velmi podivuhodné, slavné a radostné je Ježíšovo narození.

Boží slovo říká, že se všemi lidmi máme jednat laskavě a zdvořile, bez jakýchkoliv předsudků a stranictví, které vyplývají z vnějších věcí. Víra nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Bůh nedělá žádné rozdíly mezi lidmi a nepřátelé našeho Pána o něm říkali, že nebere ohled na postavení člověka (Mt 22,16). Bůh nestranní osobám, ani Pán Ježíš Kristus to nikdy nedělal, Boží slovo nás před tím varuje – jak je tedy možné, že to děláme my?

Každý z nás má určitou dispozici, díky níž přistupujeme jinak k lidem, kteří jsou nám z nejrůznějších důvodů sympatičtí a jinak k těm, kteří nám sympatičtí nejsou. Na tomto principu je postaven celý náš svět. Nicméně Boží Slovo nám ukazuje, že tento princip je důsledkem hříchu a postoj křesťanů k ostatním lidem má být založený na úplně jiných věcech. A to je něco, co se musíme učit, protože to není vlastní naší hříšné přirozenosti, která se stále dere na povrch, která nachází svou živnou půdu ve světě a kterou s radostí využívá ďábel.

Narození Krista

Ačkoliv ke každému dni přistupujeme stejně, jak roční období postupuje, a my přemýšlíme o Ježíši, myslíme s radostí na slavné narození našeho drahého Vykupitele. Po kom jiném než po něm kdy toužilo takové množství srdcí? Kdy se andělé oddávali půlnočním písním, kdy Bůh zavěsil na oblohu novou hvězdu? K čí kolébce se bohatí a chudí vydali tak ochotně na pouť a přinášeli tak srdečné a nezištné oběti? Ať se země zaraduje; kéž všichni lidé přestanou pracovat a oslavují „to veliké narození“ Ježíše.

Kolikrát že se musel Pán Ježíš narodit, aby se tato veliká radost stala údělem všech lidí po všecky časy – i nás? Ne podruhé se narodil! A proto to, co se událo při jeho narození v Betlémě, má věčnou platnost, ano i slova anděla jsou úplně pravdivá, i když se nyní hlásají ústy lidskými. Anděl řekl: „…radost, která bude pro všechen lid.“ Kdyby to radostné poselství platilo jen onomu pokolení žijícímu v době Pána Ježíše, musel by se opět a opět narodit, a pokaždé by musil nějaký anděl přijít a znovu zvěstovat tu velikou radost z narození Páně. Ale tak to není.

Scott Gilchrist, pastor sboru Southwest Bible Church, káže již více než 20 let na celé biblické knihy jak ve svém sboru, tak v každodenním rozhlasovém vysílání. Scott má veliké zanícení pro Boží slovo. Ve svém výkladu Lukášova evangelia nás provádí touto knihou verš po verši a odhaluje nám její záměr.

Čas: přibližně 20 hod.

To je to veliké a vzácné, že přišel na sebe vzít tvůj hřích a tak tě chce očistit a učinit z tebe Boží dítě. Kdybys toto neměl z Pána Ježíše mít, pak z něho nemůžeš mít ovšem tu největší radost. Proto i vánoční radost přemnohých „křesťanů“ je docela jiná, než na kterou myslili andělé.

Níže jsou nahrávky kázání o narození Pána Ježíše Krista. Jedná se o kázání z let 2008 až 2020 a dá-li Pán, budou k nim v dalších letech přibývat další. 

Na konci prosince si tradičně připomínáme narození Pána Ježíše Krista. Je to křesťanská tradice. Boží slovo nás k ničemu takovému nevede. Přesto Boží slovo mluví o narození Pána Ježíše Krista - nejenom v těch známých textech z Matoušova a Lukášova evangelia, ale v mnoha zaslíbeních Starého zákona. Víme, že veškeré Písmo svědčí o Pánu, a mnohé toto svědectví je svědectvím o jeho narození. 

Jan Hus

Kázání Jana Husa na první adventní naděli.

Tato událost evangelia se vskutku stala na Květnou neděli, proto více patří k památce toho dne, než dne dnešního. Avšak dnes je čteme, protože myslíme na jeho navštívení, které si dnes připomíná křesťanská církev, a kterému Čechové podle tatiny říkají „advent“; neboť latinsky adventus je česky příchod nebo navštívení. A to si připomíná církev svatá od dnešního dne až do dne Kristova narození; a tak se již celý ten čas nazývá advent, to jest čas, v němž si připomínáme Kristovo navštívení.

Původně jsem se chtěl zabývat rolí svědomí, zralostí a schopností duchovního rozlišování v životě křesťana, ale události, v nichž se nacházíme, mě vedou k otázkám, jimiž se musíme zabývat dříve. Jak to je s vládní mocí? Komu se máme podřizovat? Kdo je tím Bohem ustanoveným vládcem, o němž mluví Boží slovo? Vztahují se slova Písma jenom na členy vlády nebo i na prezidenta a parlament, a co senátoři – těm se také máme podřizovat? Nebo máme jít ještě dál a vztáhnout ta slova na každého úředníka na ministerstvu, na každého policistu, vojáka, soudního zřízence?