Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Bůh ve své milosti a ve svém slitování vylil svého Ducha na všeliké tělo, jak zaslíbil. V onen den bylo obnoveno tři tisíce duší a začala se obnovovat tvářnost země. Zrodila se nevěsta Kristova, církev, která nemohla být ustanovena, dokud Pán nekončil dílo, kvůli kterému přišel, nebyl vyvýšen vzhůru a ustanoven hlavou jak církve, tak také všech mocností a sil.
Za francouzské revoluce byl jeden mladík odsouzen k smrti na gilotině a zavřen do jedné z věznic. Mnozí ho velmi milovali, ale byl tu jeden, který ho miloval víc než všichni ostatní dohromady. Jak to víme? Byl to jeho vlastní otec a láska, kterou choval ke svému synovi, se projevila takto: když se četla jména ze seznamu, otec, jehož jméno bylo úplně stejné jako synovo, odpověděl na toto volání, a poté se za zvuku bubnů vydal na popraviště a jeho hlava se skutálela z popraviště místo synovy, a tak se stal obětí mocné lásky.
V první řadě jako křesťané věříme, že moc, která je, je ustanovena Bohem: „Neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“ To je základní tvrzení. Stát a vláda, vrchnosti a tak dále nejsou lidským výmyslem, nejsou lidským přáním nebo zařízením. Navzdory názorům takzvaných „předních autorit“ tvrdíme na základě Písma, že se muži a ženy nevyvinuli ze zvířat. Stejně tak jejich kultura a vláda. Vůbec ne! Tyto věci jsou výsledkem Božího působení a činnosti. Je to Bůh, kdo ustanovil stát. Evoluční pohled vám řekne, že lidstvo tyto věci postupně vymyslelo, že se vyvinuly v důsledku pokusů a omylů. To je zcela mylné. Všechny uvedené principy najdete stanovené ve Starém zákoně.
Jsou matky, které po svých dětech neustále uklízejí. Ti maličcí zažili vzácné chvíle, po nichž však zůstává chaos a nepořádek, ale přichází matka, opravuje rozbité hračky, zašívá roztrhané šaty, všechno dává do pořádku a všechno pečlivě urovnává. Jako sanitní sbor prochází bojištěm, jako čas ověnčuje ruiny a rozvaliny zelení, jako láska vkládá ty nejněžnější výtvory do slov a činů – právě tak nás provází Boží láska.
Existují znamení Pánova hnutí, která by měla pohnout i námi. Duch Boží vane na místech, kde je slyšet, takže můžeme zaslechnout jeho šelest. Tehdy je čas, abychom byli bdělejší více než kdy jindy. Musíme se chopit jedinečné příležitosti a vytěžit z ní maximum. Bojovat proti Pelištejcům máme za všech okolností, ale když před námi vyjde sám Pán, měli bychom být v boji obzvlášť stateční.
V mnoha církvích se projevila krize autority, která má řadu příčin. Starší, kteří učí, se začali domnívat, že mají zvláštní postavení, a snažili se autokraticky vládnout ostatním starším v církvi. Opačným extrémem je, že když bylo ustanoveno pluralitní staršovstvo, starší se také stávali autoritářskými a v některých případech se pokoušeli řídit starší, kteří kázali!
