Tady začíná série Ježíšových „běda“. Lukáš zaznamenal tyto Ježíšovy výroky jako varování pro nás. Podívejte se na to, komu jsou tato slova určena? Ježíš mluví k úplně stejné skupině lidí, jako v případě blahoslavenství. Jsme to právě my, kdo potřebujeme slyšet také varování.
Těmito slovy apoštol učí všechny věrné vojáky Kristovy, aby si oblékli Boží zbroj do tohoto těžkého boje, a přikazuje jim, aby si vzali štít víry, aby je nepřátelé, kteří na ně budou zdaleka střílet, nezranili. Tímto štítem má být víra. Člověk totiž může být oklamán dvojím způsobem: Jednak skrze lásku k žádostem, a jednak skrze nevědomost rozumu.
Jednota a pokoj jsou ve všech církvích závazkem milým Bohu, který je nazýván původcem pokoje, a ne zmatku. Boží Duch se raduje z jednoty našich duchů, ale kde jsou sváry a rozdělení, tam je naopak Boží Duch zarmoucen. Proto apoštol sotva vyzve Efezské, aby nezarmucovali Ducha Božího, hned přidává lék proti tomuto zlu: aby odložili hořkost a zlé řeči „a byli k sobě navzájem laskaví, dobrosrdeční, odpouštěli si navzájem, jako i Bůh pro Krista odpustil vám“ (Ef 4,32).
Bůh nás nevykoupil jenom pro věčný život s ním, ale ponechal nás vykoupené zde na zemi, abychom tady byli svědectvím o něm, abychom byli světlem a solí země. To se děje, když jsme ve svém charakteru stále podobnější Pánu Ježíši Kristu, když vyhlašujeme dobrou zprávu o spasení z milosti skrze víru a když usilujeme o právo a spravedlnost v tomto světě.
Někteří z vás už jste lovili ryby ve skotských řekách; nahazovali jste tak dlouho, dokud jste nezasekli obrovskou rybu, a když jste ji vylovili, zjistili jste, že už dávno minula hodina večeře, a udivilo vás, že jste si ani nestačili všimnout, že jste hlady už téměř zemdleli. Vaše vzrušení vás udržovalo při životě. Teprve když skončilo, pocítili jste hlad. Právě takto byl Mistr pohlcen záchranou duší, že se sytil pokrmem, o kterém ostatní nevěděli.
Charles Spurgeon
Protože tím jediným, co odlišuje křesťana od ostatních lidí, a jediným podstatným rozlišovacím znakem v novém světě milosti je Kristus, jsme vedeni k tomu, abychom za touto skutečností viděli velké a zcela zásadní učení. V říši milosti jsou věci takové, jaké se zdají být. Kristus je zjevně vším, protože vším také doopravdy je.
Dokončili jsme náš historický přehled a věřím, že jsme si všichni mohli všimnout, že vztah mezi církví a státem skutečně zaujímal velmi významné místo nejen v dějinách křesťanské církve, ale také v dějinách různých zemí, zejména britských ostrovů. Otázky, které v tuto chvíli musí napadnout každého, jsou následující: Odkud se to všechno vzalo? Na čem to stojí? A jako křesťané se musíme ptát: Jaký vztah má celá tato historie k učení Písma?
Další příklad toho, proč bychom neměli věřit mainstreamovým sekulárním médiím a jejich politickým průzkumům.
Přednáška pro sbor v Javorníku o Tůmovi Přeloučském (1435–1518) a počátcích jednoty bratrské, kterou Tůma jako její senior vedl více než půl století. Připojený obrázek je pouze ilustrativní a vysvětlení k němu najdete v nahrávce.
