Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Nemůžeme rozumět všem proroctvím, ale přesto na ně pohlížíme s potěšením, a ne s hrůzou. V Otcově rozhodnutí nemůže být nic, co by mělo jeho dítě oprávněně znepokojovat. I kdyby byla zřízena ohavnost zpustošení, pravý věřící nebude poskvrněn, spíše bude očištěn, zbělen a vyzkoušen. I kdyby země byla spálena, vyvolený nebude cítit ohněm. Uprostřed krachu hmoty a ztroskotání světů Pán Hospodin zachová své vlastní.
S porozuměním (1K 14,15). Jako se musíme modlit, tak musíme i zpívat. Musíme se řídit nejen nápěvem, ale i slovy žalmu - obsahem více než způsobem. Jinak by to byla spíše práce profesionálního zpěváka než křesťana. V souvislosti s tím někdo zvolá: „Pryč s rykem papeženců [římských katolíků], kteří zpívají v neznámém jazyce.“ Tohle je pro nás velmi důležité. Bůh nám při této bohoslužbě nebude rozumět, když jí nerozumíme my sami.
Jak ale souvisí láska k bližnímu s volbami? Myslím, že odpověď není příliš složitá. Láska k bližnímu znamená činit svým bližním dobro. Málokdo bude asi popírat, že tím nejvyšším dobrem pro člověka je jeho záchrana skrze víru v Pána Ježíše Krista. Z toho vyplývá, že máme-li činit dobro, budeme druhým lidem svědčit o Pánu Ježíši Kristu. To však není jediné dobro, které by měli křesťané prokazovat.
V tomto krátkém článku se nebudu pokoušet o vyčerpávající definici probuzení. Spíše budu vycházet z definice probuzení jako něčeho, co svrchovaně uděluje Bůh, kdy lidé jako celek přijímají vylití „ducha milosti a prosby o milosrdenství“ (Za 12,10) – společný zážitek nového pokání a víry.[1] To se stalo v Ninive po Jonášově kázání a v Jeruzalémě po Petrovi kázání o Letnicích.
Toto svaté evangelium odhaluje zlobu zákoníků, která se projevuje několika způsoby: Za prvé netrpělivostí vůči pravdivému kárání: Zákoníci nedokázali snést pravdivé učení a kárání od Pána Ježíše. To je rozhněvalo a odešli od Krista. Jak uvádí evangelium na začátku, v pondělí po Květné neděli, když jim Ježíš řekl mnoho dobrého, ale zároveň pro ně nepříjemného, „odešli zákoníci.“ Jejich prvním projevem zloby je tedy netrpělivost vůči pravdivému kárání.
Níže uvedené teze vycházejí z židovsko-křesťanských přesvědčení, která tvoří základ velké části kulturního dědictví západní civilizace. Než některou z nich přijmete nebo odmítnete, zvažte všechny teze. Doufáme, že tyto teze budou inspirací pro vaše modlitby, myšlenky, úvahy a rozhovory. Aplikace těchto tezí na vaši rodinu vám pomůže lépe je pochopit.
