Pavel povzbuzuje Timotea tím, že mu ukazuje, jak sám jednal s těmi, kteří selhali ve víře, kteří se odvrátili od pravdy a učili falešné věci. Druhá polovina devatenáctého a dvacátý verš nám ukazují vývoj hříchu, genezi hříchu – popisují, co se děje v člověku a s člověkem a tak nám ukazují, na co si musíme sami dávat dobrý pozor a kam musíme napřít své úsilí v boji víry.
To je Kaifáš, nejvyšší kněz nebo biskup, ale veskrze světský člověk. A co řekl? Že by bylo dobré, aby zahynul ten člověk a nezahynul celý národ. Tento světský člověk že by prorokoval? Dá mu to jeho kněžství něco zvláštního? Nic mu nedá, ale když se Pánu Bohu zlíbí, tak bude mluvit jako prorok a nemá ani tušení, jakou hlubokou pravdu říká. Všichni jste jako loutky před Pánem Bohem, které on sám řídí neviditelným drátkem; figurky jste na šachovnici!
Do úvodu tohoto čísla jsem vložil dva úryvky za kázání od dvou českých radikálů, Jana Želivského (1380–1422) a Jakoubka ze Stříbra (1371–1429). Byli to oba kněží a kazatelé, současníci, Pražané, radikálové, bratři v Kristu, i když nakonec stáli proti sobě jako nepřátelé, neboť Jakoubek ze Stříbra stál za předvoláním Jana Želivského před městskou radu, která ho ještě v tu hodinu odsoudila k smrti a okamžitě ho nechala popravit.
A protože jsme plní nečistoty, nejsme hodní poznávat větší věci. A kdyby se chtěl nezpůsobilý člověk všetečně vztahovat po těch dokonalejších věcech, měl by se bát, aby nepadl. Kdyby se dobytče dotklo té hory, bude ukamenováno (Ex 19,12–13). Tito nezpůsobilí, v duši nečistí, kteří se vztahují po nebeských věcech, padají nakonec hlouběji a s větším břemenem, do větší temnoty a horšího pokrytectví.
Hle, co nám píše pravý bojovník Ježíše Krista Pavel, jenž pro jméno Ježíšovo vytrpěl mnohé strasti, v míře snad větší, než jiní po Ježíši Kristu. Mluví, maje na paměti odměnu za strasti tohoto pocestného života. Můžeme mu spolehlivě věřit, jako muži, jenž zakusil strázně i slávu. Proto praví: Tak zato mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, která se má zjevit na nás.
Neexistuje žádná výšina milosti, žádná úroveň duchovnosti, žádná hlubší jistota, ani žádná pozice, která by ti nebyla dostupná, pokud máš jen sílu věřit. Odlož žíně a popel a povstaň k důstojnosti svého skutečného postavení. Zlatý trůn jistoty na tebe čeká! Koruna společenství s Ježíšem je připravena ozdobit tvé čelo. Oblékni se do šarlatu a jemného plátna a každý den se stravuj přepychově. Uvěříš-li, bude tvá země oplývat mlékem a medem a tvá duše se nasytí tou nejtučnější stravou (viz Ex 3,8; Ž 63,5).
Říká se, že prohry ve dvou nebo třech bitvách, které Amerika prohrála v poslední válce, byly zapříčiněny špatným střelným prachem, který dodali někteří šmelinářští armádní dodavatelé. Proto dělostřelba nepřinesla žádoucí účinek. S námi to není jiné. Můžeme minout cíl či nesplnit úkol, ztratit smysl a vyplýtvat čas jenom proto, že v sobě nemáme tu pravou životní sílu nebo ji nemáme do té míry, aby nám Bůh mohl nepřetržitě žehnat. Dávejme si pozor, abychom nebyli „šmelinářskými“ kazateli.
Kdybychom nikdy nezhřešili, náš obdivuhodný Spasitel by na sebe nikdy nevzal naši přirozenost a netrpěl by za nás nezměrnými mukami Otcova hněvu. Kristovo utrpení, jímž byl usmířen hřích, bychom měli mít za měřítko naší viny a bídy.
Návrhy, které měly transsexuálům v Německu výrazně usnadnit změnu „zákonného pohlaví“, byly zastaveny.
Ať uděláte, co chcete, kříž zůstane křížem. Žádná lidská dovednost nedokáže narovnat to, co je pokřivené. Usměvavá tvář může skrývat zlomené srdce a rty mohou mluvit o odevzdanosti, i když v duši hlodá červ zmařených nadějí! Kde tedy hledat útěchu? Co tedy udělá z hořkého sladké a z křivého rovné?
Každá církev byla zodpovědná za svou vlastní správu, kázeň, službu, společenství a evangelizaci. Dopisy v Novém zákoně, které představují autoritativní Boží slovo, byly adresovány místním církvím a očekávalo se, že budou plnit pokyny v těchto dopisech, ať už jde o vzájemnou lásku, kázeň neukázněných členů, obranu a hlásání evangelia nebo ustanovování svých vedoucích.
Bůh má tři sekery! Jednu používá při prořezávání svých stromů, aby plodné větve přinášely více ovoce. Touto sekerou není soud nebo ničení - ale milosrdenství a požehnání. Je to dobrý, plodný strom – který pocítí její ostré ostří. „Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce“ (J 15,2).
