Království Boží je jedinovláda, kde všude a ve všem rozhoduje jedině a právoplatně Boží vůle. Jestliže pak Boha a jeho jednorozeného Syna nazýváme králem, ale nečiníme jeho vůli, přikládáme mu pouze titul, který pro nás nemá žádnou cenu. Král, jehož vůle se neplní, je král zbavený trůnu. Království, v němž jediná vůle nevládne, padne rozerváno a zpustne (Mt 12,25).
Élí byl veleknězem Božím a soudcem Izraele. Jeho synové, kněží ve stánku, okrádali lidi a smilnili se ženami, které konaly službu u stanu setkávání. Élí o tom všem věděl – ale ani jako otec ani jako velekněz ani jako soudce nezasáhl. Pouze napomínal své syny a říkal jim, že hřeší proti Bohu, nejenom proti lidem. To řekl, a odešel.
Kdo podle Boha pokorně mluví na základě pravdy, je ovce. Ale kdo proti pravdě rouhavě vyje, totiž proti Bohu, je vlk. Duchovně jsou tu tito tři falešní proroci: tělo, svět a ďábel. První falešný prorok je tělesná žádost. Ta slibuje rozkoš a oplácí věčnou hořkostí. Druhý falešný prorok je lakota světa. Ta slibuje majetek a nakonec odplácí chudobou. (Příkladem je onen boháč, který si řekl: „Teď máš velké zásoby na mnoho let.“ – Ale jeho slova byla bláznovstvím.) Třetím falešným prorokem je ďábel, čili světská pýcha.
Hospodin je ze své podstaty štědrý, dávat je jeho potěšení. Jeho dary jsou nadmíru vzácné a dává je stejně ochotně jako světlo slunce. Svým vyvoleným dává milost, protože si to přeje, svým vykoupeným ji dává na základě své smlouvy, povolaným na základě svého zaslíbení, věřícím, protože o ni usilují, a hříšníkům, protože ji potřebují. Dává milost hojně, včas, neustále, ochotně a svrchovaně, přičemž hodnotu dobrodiní dvojnásobně zvyšuje způsobem jeho udělování.
Doktrína o neschopnosti lidské mysli porozumět Božímu učení a o potřebě Božího osvícení je v Novém zákoně natolik rozvinutá, že je až s podivem, jak daleko jsme se v této otázce od Písma vzdálili. Evangelikalismus stál stranou liberalismu v sebevědomé nadřazenosti; a sám upadl do textualismu, což je prostě ortodoxie bez Ducha svatého.
Všichni víme, že staré doby byly doby velice slavné a my se kvůli tomu vracíme ke starým dobám a čerpáme z nich – a nedovedeme pochopit, že současné dny jsou dny slávy a dny spásy, kdy Bůh mluví a jeho hlas promlouvá.
Obdař mě pro dnešní den svou podpůrnou, posilující a posvěcující milostí. Dej ať žárlivě střežím svá slova a činy. Očisti mé pohnutky, povznes mé city. Chraň mě před zneuctěním tvé otcovské dobroty tím, že budu dělat to, co se neslučuje s tvou vůlí. Buď mým ochráncem v nebezpečí, mým rádcem v nesnázích, mým světlem v temnotách, mým utěšitelem v zármutku, mým průvodcem až do smrti.
Čtvrtý zlatý kus: Kdo se vydá Bohu, aby mohl vládnout všemi jeho údy, ten uctí Pána Boha více, a své duši více prospěje, než ten, kdo by kvůli Bohu obešel po hlavě celý svět.
Možná právě proto, že jsou lidé utrápení a chudí, učí se důvěřovat jménu Páně. Kdo nemá peníze, musí vyzkoušet, čemu může důvěřovat. Ten, jehož vlastní jméno je mu k ničemu, jedná moudře, když se opírá o jiné jméno, dokonce o to nejlepší ze všech jmen, jméno Hospodinovo. Bůh bude mít vždycky lid, který mu důvěřuje, a ten bude lidem trpícím a chudým.
Profesor SZ Hector Morrison na Highland Theological College ve Skotsku se zabývá těmito tématy z pohledu biblické teologie. Nabízí možné paralely mezi stvořením světa a existencí chrámu ve SZ. Je možné vnímat svět jako Boží chrám, kde je Bůh uctíván? Téma smlouvy nám ukazuje Boží věrnost, závazek a lásku k jeho lidu.
Signalizace ctnosti má dlouhou historii a příkladem jsou farizeové v Novém zákoně. Stejně jako moderní signalizátoři ctnosti chtěli farizeové v novozákonním období, aby lidé věděli, že jsou dobří a spravedliví. Nestačilo jim žít podle rozsáhlého a složitého souboru pravidel a předpisů, které se postupně nakupily v jejich tradici. Potřebovali svou spravedlnost dávat na odiv.
Ach, jak velká je v duši touha; neklidná chuť vidět a slyšet, chápat, rozumět; nekonečný tok myšlenek; dychtivý princip – který se vzpírá omezením smyslů. A přesto (neboť taková je daň hříšné lidské přirozenosti) smysly svou slabostí drží duši na uzdě. Duše ani s veškerou svou silou nedokáže přemoci smysly!
