Steven Cole

Náš dnešní text je jedním z nejvíce povzbuzujících oddílů Bible, pokud jde o modlitbu a vytrvalost. První čtenáři Listu Židům byli kvůli pronásledování v pokušení opustit křesťanskou víru a vrátit se k judaismu. Autor je právě obšírně napomínal pomocí odstrašujícího příkladu Izraelců na poušti, kteří pro svou nevíru a neposlušnost do Božího odpočinutí (symbol spasení) nevstoupili. Proto musíme pilně pracovat, abychom do tohoto odpočinutí vstoupili. Pokud na Boží slovo reagujeme vírou a poslušností, odhalí náš hřích a ukáže nám jeho cesty. Je hloupé myslet si, že bychom svůj hřích mohli před Bohem skrýt, protože před jeho zrakem je všechno nahé a odhalené (4,12-13).

Jaroslav Kernal

Co to znamená „povzbuzovat ve zdravém učení“? Můžeme tomu rozumět ve smyslu prostředí – povzbuzovat v prostředí, v kontextu, v tom všem, co obnáší zdravé učení. Můžeme tomu také rozumět ve smyslu prostředku – povzbuzovat čím, jak: zdravým učením. Myslím, že uděláme dobře, když tomu budeme rozumět v obojím slova smyslu. Zdravé učení musí tvořit jak prostředí, rámec, v němž se pohybujeme, tak musí být prostředkem, který používáme. Ale musíme se tady zastavit u slova povzbuzovat. To slovo má totiž dva různé – skoro protichůdně vypadající – aspekty.

Arthur W. Pink

„Neboť Bůh tak miloval svět, že syna svého jediného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3,16). Kristus se právě zmínil o své smrti a potvrdil, že kříž byl nepostradatelnou nezbytností, nebylo to, že „Syn člověka bude vyvýšen“, ale „Syn člověka musí být vyvýšen.“ Neexistovala jiná možnost. Pokud se mělo dostát požadavkům Božího trůnu, pokud mělo být nárokům zákona učiněno za dost, jestliže měl být hřích odstraněn, mohlo se to stát jen prostřednictvím Toho bez hříchu, který byl potrestán místo těch, kdo měli být zachráněni. Boží spravedlnost vyžadovala toto: Syn člověka musí být vyvýšen.

Pavel Borovanský

Víme, že hněv Boží je namířen z nebe proti každému bezbožníkovi (Ř 1,18). Všichni lidé jsou pod Božím hněvem jako potomci prvního Adama. Platilo to i o nás. Narodili jsme pod vládou hříchu, zapečetění zhoubou a smrtí! Přišli jsme na svět jako otroci marnosti, hříšně prohnilí, parodie života. Ano, tento svět, jenž ve zlém leží (1J 5,19b), a jehož jedinou jistotou je smrt a zkáza je skutečnou parodií života. Čím jiným by také mohl být, když vše se rodí jen proto, aby to bylo pohlceno smrtí. Mnozí namítnou, ale vždyť život se znovu a znovu rodí! Ano díky milosti Boží v Kristu Ježíši je svět udržován, ale konečné slovo má a bude mít ve věci padlého stvoření smrt. Hříšná, zvrácená podstata stvoření žene svět do zhouby (2Pt 1,4).

Hospodina stále před oči si stavím (Ž 16,8)

Elizabeth Prentissová

Vidím nyní, že je to dobře pro matku, že se nepřistěhovala k nám hned po mé svatbě. Nebyla bych měla strpení s jejími malými zvláštnostmi, aniž bych ji byla oblažila s polovici tak, jako mohu nyní. Děkuji Bohu, že moje rozmanité zklamání a nepohodlí, mé slabé zdraví, má chudoba, mé pokoření způsobilo mi poněkud dobře a přitáhlo mne tisíckrát k Němu, protože bych byla nemohla jít kupředu bez Jeho pomoci. Avšak nejsem spokojena se svým stavem před Jeho tváří. Jsem přesvědčena, že se něčeho nedostává, ačkoliv nevím, co to je.

Alois Adlof

Co by bylo platné kázat o těch pěkných podo­benstvích Kristových, co o jeho krásném životě, co o jeho smrti na kříži, kdyby konec všeho byla smrt a zetlení v hrobě? My cítíme, že bychom neměli žádné naděje, nebylo by vysvobození z hříchu, neměli bychom žádné vyhlídky na do­mov, na spatření svatého Boha. Nebylo by žádné jistoty, že jeho oběť na kříži byla by co platná, nebylo by žádného života věčného. Apoštol před­kládá Korintským všechny důsledky toho, kdyby byl Kristus nevstal. Ó, jak smutný by byl všechen život. Jaká tma v duši, jaká hrozná budoucnost, jaká smutná věčnost. Všecko by bylo daremné. Kázaní o Kristu a o Bohu daremné. Co by bylo platné kázat o Kristu, který nemá žádné síly, žádné moci, který nemůže vysvobodit, potěšit, vytrhnout ze smrti.

Jaroslav Kernal

Hned z rána, ještě za tmy, šly ženy pomazat mrtvé tělo Ježíše. Nevěděly, že u hrobu stojí stráž a přemítaly nad tím, kdo jim odvalí ten těžký kámen, kterým byl hrob zakrytý. Jako první ke hrobu dorazila Marie Magdaléna. Je pravděpodobné, že se ženy v pátek domluvily, že se sejdou u Ježíšova hrobu a pomažou Ježíše k pohřbu. Chtěly pomazat mrtvé tělo, ale už nikdy neměly příležitost to udělat. Přesto Ježíš nebyl bez pomazání.

Charles Spurgeon

Dokud trvala židovská sobota, zachovaly ji s patřičnou úctou. Nešly k hrobu, aby vykonaly přátelskou službu balzamování. Když ale stará sobota umřela a nový lepší svátek začal svítat, tyto svaté ženy našly svou cestu zpátky k hrobu Páně. Ženy musí být první u hrobu, jako byly poslední u kříže. Ne­zapomeňme, že žena první zhřešila. Čest, kterou jí dal Kristus, smazala tuto hanbu. Kdo jiný než Marie z Magdaly měl být první u Kristova hrobu? Kristus z ní vypudil sedm ďáblů a nyní šla ona jediná, jako by v ní bylo sedm andělů. Přijala tolik milosti, že byla plná lásky k svému Pánu.

Steven Cole

Pro kázání metodou postupného výkladu Písma nastaly těžké časy. Mnozí prohlašují, že lidé zvyklí na televizi a jiná moderní média čtyřicetiminutové kázání nezvládnou. Spousta kazatelů si naneštěstí bere toto doporučení k srdci. Takzvané „církve pro hledající“ doporučují patnáctiminutové povídání postavené na některé pociťované potřebě, doprovázené scénkami s cílem udržet pozornost posluchačů. Tvrdí, že bychom nikdy neměli zmiňovat hřích nebo cokoli jiného, co by mohlo u někoho vyvolat nepříjemné pocity. Jde jim o to, aby se v církvi všichni cítili dobře.

Jaroslav Kernal

Před námi je verš, který je návodem na řešení problémů současné církve. List Titovi je zhutnělá, koncentrovaná teologie, která se projevuje v praxi církve i jednotlivců. A verš, který je před námi, je přesně takový. Kromě toho tento verš odpovídá na problémy, s nimiž se potýká současná křesťanská církev – a to nejenom u nás, ale i všude jinde ve světě.

Arthur W. Pink

Zaprvé, Bůh přikázal Mojžíšovi, aby vyrobil bronzového hada – byl Hospodinovým zabezpečením – a duchovní hodnotu toho jsme už zmínili. Zadruhé, Mojžíšovi bylo přikázáno, aby upevnil bronzového hada na kůl. Tak byl lék shůry veřejně vystaven, aby každý z Izraele na něj mohl pohledět a být uzdraven. Zatřetí, Hospodinův slib zněl, že „když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ (Nu 21,8). Tímto zde Bůh nejen naznačil prostředek, kterým bude vykonáno spasení hříšníků, ale také způsob, kterým hříšník získá zájem o spasení, totiž, odhlédnutím od sebe a pohledem víry na shůry pomazaný objekt, na Pána Ježíše Krista. Jak to bylo požehnané - bronzový had byl „vyvýšen“, aby ti, kdo byli příliš slabí, než aby se ke kůlu doplazili, a pravděpodobně příliš daleko na to, aby pozvedli své hlasy v pokorné prosbě, mohli pozvednout své oči v prosté víře v Boží zaslíbení a být uzdraveni.