Zanedlouho mě uzříte (J 16,16–22)

Doba čtení: 8 minut
Jan Hus

Z mnoha jiných míst víme o tom, jak milosrdný Spasitel při své poslední večeři utěšoval své učedníky, kvůli jejich budoucímu zármutku, který je měl potkat kvůli jeho umučení. Proto i na tomto místě jim říká o tom, že budou zarmouceni. Říká „zanedlouho“ („maličko“ – KRAL), tedy za tři dny, a přijde to, že „mě nespatříte a zanedlouho“, tedy v následujících čtyřiceti dnech až do jeho nanebevstoupení ho spatří. A tak se stalo, že ho už onu noc a v pátek a v sobotu a v noci ze soboty na neděli nakrátko neviděli a potom, po jeho zmrtvýchvstání, ho nakrátko (desetkrát) zase viděli. V té době už byli zase povzbuzeni ve své víře, v níž předtím selhali, a byli utvrzeni.

Bůh má všechno promyšlené

Doba čtení: 10 minut
Jan Karafiát

Na té první poradě v Jeruzalémě to milí bratři a apoštolové vyjadřují jasně: „Vždyť to jde dobře!“ Ne tak, jak jsme si to mysleli my – tedy že by to poznání mělo zůstat jen u nás. Od věků zde byla pevná myšlenka, aby se to rozšířilo po celém světě. Pochopili to, vyslovili a měli z toho radost. To, že Pán Bůh přemýšlel dříve, než začal tvořit, uznáváte v teorii všichni. Ale jak to vypadá ve světě? Tam se prý zdá, že je víc věcí nepovedených než povedených! A ve tvém životě se už vůbec nezdá být nějaký plán, a pokud ano, tak rozhodně ne pěkný!

Vezměte na sebe plnou Boží zbroj

Doba čtení: 4 minuty
Petr Chelčický (1379–1460)

Ačkoliv se zdá nemožné, aby slabý člověk obstál před tak krutým a lstivým nepřítelem, může být i ten nejobyčejnější a nejjednodušší člověk ochráněn, pokud má srdce připravené plnit Boží vůli. Tuto vůli může poznat skrze víru a Boží zákon. Moc ďábla totiž nesahá dále než k tomu, aby se pokoušel člověka dohnat k porušování Božích přikázání a k ničení jeho víry. Pokud si člověk na toto dává pozor, stačí mu to k obraně.

Editorial č. 65

Doba čtení: 2 minuty
Jaroslav Kernal

Z Boží milosti jsme v Kristu zemřeli zákonu, abychom se mohli oddat tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nést ovoce Bohu (Ř 7,4). Přesto zůstává i Mojžíšův zákon stále Božím slovem, které je vhodné k učení, usvědčování, nápravě a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16–17). Už nejsme pod jeho odsouzením, protože máme život z milosti skrze víru, ale stále je vodítkem pro naše každodenní chození s Pánem. Celé Písmo se nám stalo „zákonem Kristovým“, který je naplňovaný láskou, včetně výše uvedeného verše. Jak ale máme rozpoznat, ke komu se máme přidat? Není to složité, i když to někdy není ani snadné (a nepoznáme to podle většiny) – potřebujeme rozlišit dobro a zlo (Žd 5,14).

Soli Deo Gloria č. 65

Doba čtení: 1 minuta
Charles Spurgeon

Nepouštějte se do sporu s někým, kdo má za sebou Boha. Před lety se obyvatelé města Menton chtěli vymanit z nadvlády monackého knížete. Vyhnali proto jeho zástupce. Kníže dorazil se svou armádou, která sice nebyla nijak velká, ale pro obyvatelstvo Mentonu přesto představovala hrozbu. Nevím, co ten vznešený a mocný princ zamýšlel udělat, ale přišla zpráva, že sardinský král se blíží zezadu, aby pomohl obyvatelům Mentonu, a proto se jeho výsost z Monaka velmi opatrně stáhl zpět na svou skálu. Když se věřící postaví proti zlu, může si být jist, že Pán zástupů nebude daleko. Nepřítel uslyší dusot jeho koňských kopyt a zvuk jeho trubky a uteče před ním. Proto buďte stateční a donuťte svět, aby o vás řekl: „Věřil v Pána, že ho vysvobodí.“