Níže uvedené teze vycházejí z židovsko-křesťanských přesvědčení, která tvoří základ velké části kulturního dědictví západní civilizace. Než některou z nich přijmete nebo odmítnete, zvažte všechny teze. Doufáme, že tyto teze budou inspirací pro vaše modlitby, myšlenky, úvahy a rozhovory. Aplikace těchto tezí na vaši rodinu vám pomůže lépe je pochopit.
Musíme být opatrní, abychom nepředpokládali, že každý, kdo se zjevně neprojevuje jako ovce, musí být nutně vlkem. Bible hovoří o další kategorii lidí, kteří budou v církvi také existovat, a to o kozlech. Kozlové, jak si dokážete představit, nejsou tak agresivní ani nebezpečné jako vlci. Ale nejsou to ani ovce, které skutečně patří do ovčince.
A proto, milí přátelé v Kristu, nemysleme si, že skutky samy o sobě jsou v Božích očích tak cenné! Cenné je to, co je v srdci a z čeho ty skutky pocházejí. Když je v nich dětská víra, důvěra, synovská poslušnost a láska, to je v Božích očích cenné. A když toho v srdci není, tak skutky mohou být sebevětší, ale v Božích očích neznamenají nic.
Je nezbytné, aby se lidé ve svém jednání nedrželi pouze toho, co se zdá být čestné, užitečné nebo vhodné, ale především toho, co je založeno na víře. I když je mnoho věcí slušných a čestných, ne všechny vedou ke spáse. Některým, byť by se zdály být dobré a poctivé, se dokonce musíme vyhnout skrze víru, protože za nimi hned následuje porušení Božího přikázání, přestože se jeví jako tak dobré.
„Bílá lilie bezúhonného života!“ Pohled na čisté a neposkvrněné náboženství, který je v této definici prezentován, byl charakteristický pro Jakuba, přezdívaného Spravedlivý, který byl pro svou přísnou zbožnost ctěn i Židy a jehož jednoduché bílé roucho bylo symbolem jeho bezúhonného charakteru. Ať už je náš pohled na křesťanské doktríny jakýkoli, musíme dbát na to, aby jejich výsledkem byl čistý a svatý život.
- Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. (Ž 89,15)
Spravedlnost a právo podpírají Hospodinovu vládu. Bůh je Pánem spravedlnosti a práva. Jeho soudy jsou naprosto spravedlivé, pravdivé a správné. Bůh je také obhájcem spravedlnosti a práva – a tam, kde jich ubývá, přichází Bůh se svými soudy, aby zjednal nápravu. V posledních letech to můžeme vidět také v naší zemi.
Když se v Římě kanonizovali svatí, mívali tam „Advocatus Diaboli“ neboli ďáblova advokáta, který se proti kanonizované osobě ohrazoval a předkládal všechny možné námitky. Zdá se zvláštní, že mnozí lidé dělají ďáblova advokáta (Advocati Diaboli) sami proti sobě.
Když loni ministerstvo školství (DfE) zveřejnilo verzi pokynů „Keeping Children Safe in Education“ (Bezpečnost dětí ve vzdělávání – KCSIE) pro rok 2024, obsahovaly užitečné informace o tom, jak by měly školy v Anglii reagovat, když se setkají s dítětem, které uvede, že je LGBT. Ale místo toho, aby se tato část stala zákonem, bylo v prohlášení uvedeno, že tyto odstavce zůstávají předmětem přezkumu. Toto prohlášení o přezkoumání bylo nyní zrušeno.
Nechtěl bych vás odrazovat od každodenní četby Božího slova, ale věděl jste, že většina křesťanů v dějinách, dokonce ani ti nejzapálenější z nich, to nedělali?
Teď mě zase překvapujete! Jak ale můžete být zapáleným křesťanem a nebýt vášnivým čtenářem Bible? To jistě není možné.
Zamysleme se nad tím na chvíli. Co si pamatujete z hodin dějepisu ve škole? Kdy byl vynalezen knihtisk?
Irsko dostalo dva měsíce od 7. května na to, aby se přizpůsobilo zákonům Evropské unie o nenávistných projevech, které jsou přísnější a více omezující než stávající irská pravidla, jinak riskuje, že bude čelit žalobě u Soudního dvora EU.
Poslanec Evropského parlamentu Michael McNamara požádal Komisi, aby ustoupila od vnucování svých zákonů o nenávistných projevech Irsku, a označil tuto snahu za „zásadně chybnou“.
Ježíš byl dobrý kazatel – nejdříve jednal a potom kázal. Hříchy odsuzoval, učil ctnosti, uzdravoval nemocné, s láskou přijímal hříšnice a hříšníky, a když činili pokání, rád s nimi měl společenství a odpouštěl jim hříchy, odsuzoval lež, mluvil slovo Boží, proto „se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo“. Tento zástup nedokázala oddělit od Krista ani poušť, neodehnal ho hlad, nezastrašilo je kněžské odsouzení a nakonec je neodradila ani hrozba smrti. A tento text říká, že se „lidé tlačili“ k Ježíšovi, aby slyšeli Boží slovo.
Je to čtvrtý ze žalmů pamětního zápisu a druhý z „Nevyhlazuj!“ Tato jména, pokud neslouží k ničemu jinému, mohou být užitečná pro pomoc paměti. Lidé dávají svým koním, šperkům a jiným cennostem jména, která mají sloužit ani ne tak k jejich popisu, jako spíše k jejich rozlišení a v některých případech k vyjádření toho, jak si majitel svého pokladu váží; podobně orientální básník dával název písni, kterou miloval, a tím pomáhal své paměti a vyjadřoval, jak si této skladby váží.
