Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Není to zvláštní, až překvapivé, že musíme být k modlitbě vybízeni? Zdálo by se, že k modlitbě budeme tíhnout sami od sebe. Pravdou však je, že modlitba je pro učedníky tou nejtěžší věcí. V 8. verši vidíme předpověď, že v posledních dnech, až Syn člověka přijde, bude jen málo těch, kdo se skutečně modlí. Ukažte mi člověka na kolenou a já vám ukáži někoho, kdo přemáhá mocnosti pekla.
To, co Bůh připravuje pro svůj lid na tomto světě, je něco skutečně výjimečného: chce, aby naše srdce byla upevněna milostí! Jde o to, abys měl naprostou, nezvratnou jistotu, že je všechno v pořádku – že to s tebou nevypadá zle, i kdyby se všem ostatním zdálo, že se ti nedaří. Ve skutečnosti je to totiž naopak, protože máš na své straně někoho, komu na tobě záleží a kdo všechno zvládne.
Naslouchej, dcerko, dívej se a pozorně vnímej, neboť je správné, abys poznala své svědomí. Věz, že své hříchy nemůžeš skrývat navždy; v soudný den je budeš muset vyznat před všemi lidmi, anděly i ďábly. Uvědom si, že kamkoli se obrátíš, tvé svědomí si uchovává vše, co jsi do své duše vložila – ať už dobré, nebo zlé. Bude tě doprovázet, dokud budeš naživu, a vydá ti počet, až zemřeš.
Také toto číslo Soli Deo Gloria je o velikém Bohu, který vládne a jemuž se nebude nikdo vysmívat, kterého milujeme a jemuž sloužíme. Jako vždy se jedná o směsici starších i nových textů. Z těch nejstarších je tu krátký článek Jana Husa O svědomí upravený do současné češtiny.
„Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato?“ Vystupte na nejvyšší možný vrchol. Naplňte své poslání v největší míře. Nedělejte jen to, o čem jste si jisti, že to dokážete, ale zaměřte se na něco, co je zatím mimo váš dosah. Řekněte si: „Kdo ví?“ To je to, co říká ambiciózní člověk, když touží být velký. Nemám žádný zájem o to, aby někdo toužil po ubohých trůnech, poctách a bohatství tohoto světa, ale rád bych, abyste všichni horlivě toužili ctít Boha a žehnat lidem. Kdo ví? Ví někdo, co Bůh skrze vás může učinit? Ví někdo, jaké schopnosti dřímou ve vašem nitru?
