Období covidu vedlo k tomu, že mnoho křesťanů začalo uvažovat o věcech, které dříve nebyly v jejich hledáčku. Jaká je role vlády? Musíme se podřídit všemu, co nám řekne (pokud nás to přímo nepřivádí ke hříchu)? Jak reagujeme na to, že vláda přebírá kontrolu nad oblastmi života, kde jsme dříve byli ponecháni sami sobě? Co máme dělat ve chvíli, kdy je církvím nařízeno, aby se nescházely?
Stejně jako tenkrát Duch svatý uváděl lid Boží ve všelikou pravdu a oslavoval Pána Ježíše, dělá to i dnes a na věky věků. Sláva je jeho, ať o tom víte nebo nevíte. „Neboť tvé je království, i moc, i sláva!“ A teď si představte, že my již z té jeho slávy něco vidíme a čekáme ještě víc té jeho slávy. Naše texty nám praví, že všechno to, co vidíte a čekáte, je příliš málo, že jeho sláva je neskonale větší a že se určitě dostaví.
Celý kontext – celá druhá a třetí kapitola je napsaná na pozadí rozdílů mezi mužem a ženou. Ten rozdíl byl patrný už v předchozích verších (v. 8–10), kde byla řeč o modlitbě, je naprosto zřejmý na tomto místě a pokračuje ve třetí kapitole, kde se dál Pavel zabývá vyučování v církvi, které je svěřeno na prvním místě starším, což mají být zbožní, zralí a v Božím slově zakotvení muži. Takže tady máme modlitbu mužů a žen (v. 8–10) a vyučování žen a mužů (2,11–15 a 3,1–7).
Člověk může snadno přehlédnout, že si příliš zakládá na dětech, manželce a přátelích, ačkoli je to v Božích očích zlé. Ale běda; jsou lidé, kteří jsou příliš mrzcí, než aby milovali tělo a krev; milují špínu, pouhou špinavou zem, žluté zlato. To je to, k čemu upínají svá srdce.
Jak se historie blíží k návratu našeho Pána Ježíše Krista, měli bychom očekávat nárůst falešných učitelů, falešných proroků a falešných mesiášů. Ježíš o nárůstu těchto podvodníků prorokoval v Matoušovi 24,5.11.23 a 24. Apoštol Pavel zopakoval varování našeho Pána ve 2. Timoteovi 3,13 a připomněl Timoteovi, že v posledních dnech to s podvodníky půjde od desíti k pěti. Proč s blížícím se druhým příchodem Krista přibývá falešných učitelů a jak mohou věřící rozpoznat ty, před jejichž následováním nás varuje Nový zákon?
První podmínkou pro pastýře je, aby byl sám v sobě dobrý a věrný, neboť je-li nevěrný tím, že ovce zbavuje ohrady nebo vtlouká ovci hřebík do čela, aby zahynula a jemu aby připadlo maso, pak to není dobrý pastýř a zasluhuje potrestat. Takoví jsou mnozí duchovní pastýři, ziskuchtiví, kteří, když vidí vlastní ovce hynout, se radují, a říkají: „Dobře zaplatí darem do kuchyně.“ Nezaslouží si, aby byli pověšeni v pekle?
Náš Bůh je hoden chvály! A my máme nepřeberné množství důvodů, proč bychom ho měli chválit. Už jenom z oné skutečnosti, že je Bůh, vyplývá, že je naší povinností ho chválit – je nejvyšší a nejdokonalejší bytostí, která existuje, existovala a bude existovat na věky. Máme ho také chválit za jeho činy a za jeho nesmírnou velikost. Některé z jeho činů si můžeme připomenout i při čtení tohoto čísla Soli Deo Gloria.
Jednoho dne kovář foukal do měchu, když zbožný McCheyne vstoupil do kovárny, aby se schoval před deštěm. Když kovář foukal do uhlíků a ty se rozhořely, jednoduše se ho zeptal: „Na co myslíš, když ten oheň hoří?“ Na odpověď nečekal a klidně odešel. Kováře to však přimělo přemýšlet o nadcházejícím hněvu a také ho to vedlo k tomu, aby před ním utekl. Nemůžeme říci, co může být v milostivé Boží prozřetelnosti prostředkem, který vás přivede k rozhodnutí.
V poslední době definice rovnosti mužů a žen prošla kulturním posunem. Zatímco v průběhu dějin bylo obecně zřejmé, že rovnost co do hodnoty, morálního statusu a postavení před Bohem skutečně existuje i uprostřed rozdílů (ať už jde o odlišné role nebo biologické rozdíly), moderní egalitářské hnutí redefinovalo „rovnost“ tak, že podle něj rovnost vyžaduje „stejnost“. Muži a ženy si nemůžou být rovni, jestli mají jiné role.
„Všechno má svůj čas.“ To znamená, že existuje Bohem stanovený čas, kdy Bůh určuje, aby se každá proměnlivá okolnost stala. Některé věci vycházejí přímo z jeho ruky. V jiných je činitelem člověk – lidská láska nebo nenávist, dovednost nebo síla tajemně působí na Boží vůli. Tak jsou lidské záměry překonány a nejhorší vášně srdce jsou obráceny k dobrému. Tak „zlé ruce“ naplnily Hospodinův „záměr“, když přibily Pána slávy na kříž (Sk 2,23).
