Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Musí nám naše nedostatky a slabosti bránit v účinné službě? A jak bychom měli smýšlet o ostatních členech církve, kteří mají zjevné, omezující nedostatky?
James Alexander Stewart zažíval jako evangelista obrovský úspěch. Ve věku 20 let byl tak vyhledávaný, že kázal čtyřikrát nebo pětkrát denně. Svůj čas také vyplňoval evangelizací na ulicích a v domácnostech. To bylo pro mladého muže příliš, aby to zvládl sám. Stewart k tomu řekl ...
Náš milostivý Spasitel nás chce přivést k poznání nebeských věcí. Proto mluví v podobenství o svatbě tělesné, aby přivedl náš rozum ke svatbě duchovní. Takže raduje-li se kdo, že je zván na svatbu tělesnou, o to víc se má radovat, že je zván na svatbu duchovní; bál-li by se kdo, aby nebyl vyhnán ze svatby tělesné, aby se daleko více bál, aby nebyl vyvržen od svatby věčné, a k tomu spoutaný vyvržen ven do temnoty. Takto chtěl Spasitel učit své učedníky i nás, proto mluvil v podobenství, jak říká evangelium: „A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ‚S královstvím Božím je to tak …‘“
Toto je první zaslíbení padlému člověku. Obsahuje celé evangelium a podstatu smlouvy milosti. Do značné míry se naplnilo. Semeno ženy, totiž náš Pán Ježíš, bylo rozdrceno na patě, a bylo to strašné rozdrcení. Jak strašné bude konečné rozdrcení hadovy hlavy! To se prakticky stalo, když Ježíš sňal hřích, porazil smrt a zlomil moc satana; ovšem teprve při druhém příchodu našeho Pána a v den soudu dojde k úplnému naplnění.
Pro nás učinil všechno a všechno nám dal. Nejenže stvořil tuto zemi a dal ji nám, ale dal nám svůj obraz, do kterého nás stvořil. A když jsme padli, dal nám i to nejdražší: dal nám svého Syna. Abychom nezůstali ve svém pádu, poslal ho, aby se stal naším Spasitelem za cenu potupné smrti a utrpení. Vydal ho za nás za všechny. Toho, který hřích nepoznal, „učinil hříchem kvůli nám, abychom se v něm stali Boží spravedlností“ (2K 5,21).
Novoroční číslo sedmého ročníku našeho časopisu vám přináší pár článků na povzbuzení, krátký portrét anglického puritána Richarda Baxtera, jehož drobné dílko jsme právě vydali (a na ukázku jednu kapitolu z této publikace). Nechybí samozřejmě ani další souhrn příspěvku z podzimní konference organizace Health and Truth, která se věnovala reakci církve na covid, tentokrát od lékařky Liz Evansové.
Slyšeli jste někdy argument, který použil starý dobrý křesťan proti nevěřícímu lékaři? Lékař řekl, že duše neexistuje, a zeptal se: „Viděl jste někdy duši?“ „Ne,“ odpověděl křesťan. „Slyšel jste někdy duši?“ „Ne.“ „Cítil jste někdy vůni duše?“ „Ne.“ „Ochutnal jste někdy duši?“ „Ne.“ Ucítil jste někdy duši?“ „Ano,“ odpověděl muž, „cítím, že ji v sobě mám.“ „No,“ řekl lékař, „čtyři smysly proti jednomu, máte na své straně jen jeden.“ „Dobře,“ řekl křesťan, „viděl jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Slyšel jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Cítil jste někdy vůni bolesti?“ „Ne.“ „Ochutnal jste někdy bolest?“ „Ne.“ „Pocítil jste někdy bolest?“ „Ano.“ „A to podle mě stačí k dokázání, že bolest existuje, ne?“ „Ano.“
