Milost je poslední a jedinou nadějí hříšníka; není-li spasen milostí, nebude spasen vůbec. Milost stírá všechny rozdíly a pohlíží na nejhorlivějšího vyznavače náboženství stejně jako na nejodpornějšího zločince; na cudnou pannu stejně jako na hnusnou prostitutku.
Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.
Požehnaná vyhlídka! To není sen nadšence, ale prohlášení neomylného Slova. Hospodin bude znám mezi všemi lidmi a jeho milostivou vládu uznají všechna lidská pokolení. Dnes tomu tak zdaleka není. Sklání se někdo před velkým Králem? Kolik je tu vzpoury! Kolik je na zemi pánů a bohů! Dokonce i mezi vyznavači křesťanství je tolik rozdílných představ o Bohu a jeho evangeliu! Jednoho dne bude jeden Král, jeden Hospodin a jedno jméno pro živého Boha.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, který spočíval v opravdové svatosti. Na jeho svědomí nebyla žádná skvrna viny, ani na jeho srdci žádná skvrna zkaženosti.
Celá jeho duše byla v souladu s neposkvrněnými scenériemi ráje, v jehož zákoutích se procházel v nerušeném přátelství s Bohem.
Svatí mají lidem ukazovat cestu svatým vlivem: nemají být chvostem, aby je druzí tahali sem a tam. Nesmíme se podřizovat duchu doby, ale musíme nutit dobu, aby vzdávala hold Kristu. Je-li Pán s námi, nebudeme se dožadovat tolerance pro náboženství, ale budeme se snažit posadit je na trůn společnosti. Cožpak Pán Ježíš neučinil svůj lid kněžími? Bezpochyby mají vyučovat a nesmějí se nechat učit filozofií nevěřících.
Pastor Ronnie Stevens nás provádí tímto jedinečným evangeliem pasáž po pasáži a odhaluje nám Boží lásku zjevenou v osobě Božího syna Ježíše Krista. Proč byl právě učedník Jan tak blízko svému Pánu? Na tuto a další otázky najdeme odpověď v tomto výkladu Janova evangelia.
Čas: přibližně 20 hod
Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. (2Tm 3,5)
Takových je dnes spousta!
„Tváří se jako zbožní.“ To znamená, že mají náboženské pozlátko. Nosí Kristovo jméno, patří k nějaké takzvané evangelikální církvi a snaží se vzbudit dojem, že jsou znovuzrození. Ale jsou na tom stejně jako pošetilé družičky z 25. kapitoly Matoušova evangelia, které „si vzali své lampy – ale nevzali si s sebou žádný olej.“ V těchto vyznavačích nepřebývá Duch svatý, ani se nestali účastníky proměňující Boží milosti.
Předchozí článek o ukrajinské krizi s titulkem, jenž měl přitáhnout pozornost, vzbudil i řadu negativních reakcí. Přesto chtěl komunikovat jednu základní myšlenku: Agrese jedné země vůči druhé je špatná.
Cílem tedy nebylo analyzovat všechny možné příčiny daného konfliktu, byť jich můžeme jistě nalézt mnoho. Nýbrž: Zaměřit se na to podstatné. Na to, co doopravdy víme.
Bůh splnil své sliby, které dal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Teprve Jákob viděl, jak se tyto sliby naplňují, ale o to více mohl oslavovat Boží velikost. Zatímco v předchozí kapitole byl Josef hlavní postavou (ačkoliv Jákob hrál nezanedbatelnou roli), tak nyní se dostává do popředí opět Jákob. Duch Boží věnoval hodně místa v Písmu tomu, aby nám skrze Mojžíše zaznamenal poslední okamžiky Jákobova života.
Po posledním kázání jsem mohl náš cyklus kázání na List Židům uzavřít, ale cítil jsem potřebu udělat jakési stručné opakování, abych zdůraznil to úžasné téma Listu Židům: slávu Ježíše Krista. Ale jakmile jsem na to pomyslel, začal jsem si připadat jako malíř z mateřské školky, který by se pokoušel o repliku Rembrandtova mistrovského díla. Jak bych mohl učinit zadost tak vznešenému tématu, jakým je sláva Ježíše Krista? To daleko přesahuje moje schopnosti!
Člověk je bez rozumu, tedy jinými slovy hlupák. To není o vzdělání. Nerozumný člověk není v Písmu ten, kdo toho málo ví. Nerozumný člověk je ten, který něco ví, a nejedná podle toho. A takový je podle Písma každý člověk na této planetě. Jak je to možné? Každý člověk totiž ví o Bohu. Kristovo světlo osvěcuje každého člověka, který přichází na svět (J 1,9). Každý člověk dostal o Boha svědomí, které mu dosvědčuje Boží existenci. Čím více to člověk popírá, tím více je jeho svědomí poskvrněné a převrácené, a tím méně plní funkci, kterou plnit má.
Když, milí přátelé v Kristu, chápu, co mi ten text povídá, mám velikou radost. Ano, tuhle argumentaci, jakou zde vede Jan, si dám líbit, ale nejdřív to musím pochopit. A to se vám, jak uvidíte, přirozeně nestane. To je pouhá milost, když to pochopíte. Já jsem minulé léto v cizozemsku požádal o úřední zprávu o synodu evangelické církve a viděl jsem, že profesoři bohosloví navrhovali, aby členům církve bylo ponecháno na vůli, jestli chtějí věřit ve zmrtvýchvstání Pána Ježíše anebo nechtějí, a důvod byl: Když věda, tak věda! Aj, tak ti učení lidé myslí, že co pochopí ten přirozený člověk, když je vyškolený, je všecko, a co je nad to, že není?
